Repertoár uměleckého sboru Balet

Tři zpívající básníci, tři velcí umělci, tři lidé. Tři různé kultury, osobnosti, osudy. Ač rozdílní v rámci jazyka, hudebního projevu i poezie textů, přesto existuje daleko více toho, co je naopak spojuje. Dnes již klasici, kteří se klasiky stát nechtěli, jako by promlouvali podobnou řečí. Slovy, která tryskají hluboko z nitra hrudníku a která jsou pravdivá tak, jak pravda jen dokáže být. Slovy, která neúnavně rebelují proti násilí, falši a zradě, která nepřestanou vyzdvihovat pravdu, něhu a lásku. Tři nekompromisní bojovníci, z nichž se ani jeden nedožil padesátky. Taneční divadlo s podtitulem Sólo pro tři není čistě narativním příběhem. Spíše jde o obrazy spojující se v jakousi mozaiku, jež je "flashbackem" někoho, kdo se možná jmenoval Jacques, možná Vladimír nebo snad Karel... ale to je vlastně jedno. Tento "kdosi" v sobě nese střípky všech tří a vlastně do určité míry dnes mluví za ně. Obrazy epickými i lyrickými, v duchu ostrého protestu svérázného humoru, jemného patosu, bezbřehého smutku až po vědomí nevyhnutelnosti samoty a smrti. Nespoutaná vnitřní energie, která dává vzniknout něčemu neotřelému a jedinečnému, však zároveň vysává a zabíjí.

Talentománie – představení složené ze dvou odlišných částí! Potěšíme příznivce klasického i moderního tance. V první části uvedeme II. jednání z baletu Labutí jezero. Primabalerína Národního divadla v Praze Nikola Márová přijala pozvání a představí se olomouckému publiku v roli Odetty, za kterou získala Cenu Thálie, společně s dlouholetým tanečním partnerem Michalem Štípou v roli prince a souborem baletu Moravského divadla Olomouc. Druhá část nabídne originální choreografie mladých nadějných talentů, mezi kterými jsou i členové našeho baletního souboru, kteří si na vlastní kůži vyzkoušeli, co obnáší práce choreografa. Je velmi zajímavé sledovat jejich tvůrčí práci, jak každý jedinečně přistupuje ke své choreografii a přináší nové nápady, které přispěly k vzniku tak rozmanitého programu.

Autorská taneční inscenace choreografky Aleny Peškové vznikla na základě stejnojmenného dramatu španělského básníka a dramatika Federica García Lorcy. Autorkou hudby je skladatelka, zpěvačka a hráčka na kvinton Gabriela Vermelho, která se zapojí do inscenace nejen jako hudebnice, ale i jako performerka a stane se komentátorkou a průvodkyní dějem. A jaký je děj této taneční tragédie? Leonardo a jeho milá k sobě cítí silnou lásku a vášeň blížící se až posedlosti. Kvůli nepřízni osudu a nepřejícím vnějším okolnostem spolu však nemohou být. Leonardo se ožení se sestřenicí své milé, nicméně i nadále se spolu tajně schází. I ona si má vzít někoho jiného – jejím ženichem se má stát Leonardův sok ze znepřáteleného rodu. Jejich otcové i bratři zemřeli při vzájemném souboji, v němž se otcové prali o ženu a jejich starší synové o čest. Hned po svatbě však Leonardova milá od svého ženicha utíká a ujíždí s Leonardem pryč. Celá vesnice je pronásleduje a dochází k souboji Leonarda a ženicha, dvou nejmladších zástupců svářících se rodů, kteří se tentokrát bijí o obojí – o ženu i o čest. Krvavá svatba je příběhem, v němž jsou postavy zmítány vášnivými emocemi, příběhem, kde se touha a láska dostávají do ostrého konfliktu s rozumem, morálkou a společenskými konvencemi.

Minkusův komicky laděný balet Don Quijote je jedním z nejpopulárnějších titulů světového klasického baletního odkazu. Taneční ztvárnění slavného Cervantesova románu bylo poprvé uvedeno v moskevském Velkém divadle v prosinci 1869 v choreografii vynikajícího choreografa Maria Petipy, který se již po dvou letech ke vděčnému titulu vrátil, aby dál propracoval především technickou virtuozitu hlavních rolí. Jeho choreografii pak dotvořil na počátku minulého století Alexander Gorský.