Repertoár uměleckého sboru Činohra

Tato neotřelá komedie Neila LaButa, současného amerického spisovatele, scenáristy, režiséra a herce v jedné osobě, má mnohem vyšší ambice, než jen rozesmávat divadelní sály. Příběh tlusté Heleny a štíhlého Toma, jejího kolegy z práce, začíná jako klasická romantická pohádka pro dospělé, jakých se na nás z televize valí dnes a denně desítky. Tenhle americký sen ovšem vezme za své ve chvíli, kdy se na scéně začne, společně s ústřední dvojicí, objevovat také notná dávka pokrytectví, zákeřnosti, předsudků a bezcitnosti. Tlustý prase je syrová komedie z roku 2004, která si - na rozdíl od naší sobecké společnosti - vůbec na nic nehraje a ochotně vás vezme do světa, ve kterém jsou homosexuálové, tlusťoši, mrzáci a staří lidé považováni za outsidery a děsí nás mladé, hubené a tím pádem i krásné a úspěšné jedince. I přesto, že se Tlustý prase stalo celkem rychle americkým a evropským divadelním hitem, půjde o teprve páté tuzemské nastudování této hry od její české premiéry, kterou mělo v roce 2006 Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích. Režie se zhostí umělecký šéf olomoucké činohry Roman Vencl, pro kterého není žádný humor příliš ostrý.

Bezpochyby nejvýraznější a také nejpřekládanější český autor 20. století Bohumil Hrabal se po šestnácti letech vrací do repertoáru činohry Moravského divadla. Naše publikum se s ním mohlo setkat zatím pouze dvakrát, a to v roce 1991, kdy jsme uvedli dramatizaci Příliš hlučné samoty, a naposledy pak v roce 2003 při inscenování adaptace jeho novely Něžný barbar. Tentokrát se pokusíme na jeviště přenést jeden z pilířů české novelistické prózy minulého století, protože poetický příběh Postřižin, odehrávající se v měšťanském pivovaru v Nymburce v dobách okouzlující první republiky, si doslova říká o divadelní zpracování, přičemž to filmové z roku 1980 v režii Jiřího Menzela se takřka okamžitě stalo národním pokladem. Hrabalova poetika a obdivuhodný cit pro jazyk jsou zároveň prubířským kamenem pro každého, kdo se pokusí vdechnout jeho postavám život a uvěznit je do prostoru vymezeného divadelními prkny. Je proto logické, že jsme se rozhodli svěřit tento úkol tomu nejpovolanějšímu ze všech, a tak se k nám po necelém půl roce opět vrátí režisér Petr Novotný a pokusí se navázat na nebývalý úspěch, který si připsal svou režií Starců na chmelu.

Kupec Antonio je sice titulní postavou této vrcholné shakespearovské komedie, avšak je to spíš židovský lichvář Shylock, který je vyhledávanou hereckou příležitostí a hlavním středobodem celého příběhu. Právě z jeho úst se line jeden z nejslavnějších Shakespearových monologů o nesmyslnosti náboženské segregace a rovněž je to on, kdo zmíněnému kupci vyřízne z těla libru masa. Alžbětinská komedie, patřící mezi nejkontroverznější Shakespearova díla, byla napsána mezi léty 1596 až 1598. Olomoucké publikum bavila zatím pouze jednou jedinkrát, a to před dlouhými šedesáti lety, tedy v roce 1958. Proto si myslíme, že je nejvyšší čas nechat kupce benátského znovu promluvit. Režie se zhostí umělecký šéf olomouckého divadla Tramtarie Vladislav Kracík. Jeho režijní práce v našem divadle bude vyvrcholením několikaleté vzájemné spolupráce, která začala Robinem Hoodem, ve kterém hostují herci divadla Tramtarie, a pokračovala společnými večery obou divadel ve stylu stand-up comedy. Kupec benátský by proto měl být pomyslnou třešinkou na dortu, který pod rukama obou olomouckých divadelních scén za ta léta vznikl.

„Já píši vám – co mohu více?“ to jsou úvodní slova Taťánina dopisu Oněginovi, která pro ruskou literaturu znamenají totéž, co hamletovské „Být nebo nebýt…“ pro západní svět, a která, jak dobře víme, zůstanou nakonec nevyslyšena. Vrcholné Puškinovo romantické dílo, které autor vydával postupně dlouhých osm let, se na jevišti Moravského divadla Olomouc objeví v činoherním nastudování teprve podruhé. Stane se tak po dvaceti letech od prvního uvedení v roce 1999. Příběh „zbytečného“ člověka Oněgina, marné lásky Taťány Larinové, nešťastného básníka Lenského a jeho nastávající ženy Olgy se od svého vydání v první polovině 19. století stal archetypem citové vyprahlosti a zmaru. Sama literární postava Evžena Oněgina ovlivnila mnoho Puškinových pokračovatelů, a to zdaleka ne pouze ruské národnosti, a stala se předobrazem desítek dalších literárních hrdinů. Jednomu z nejznámějších a světově nejuváděnějších děl ruské literatury vdechne život polský režisér Bogdan Kokotek, který tak volně naváže na svou úspěšnou inscenaci Mistra a Markétky, jež měla premiéru na podzim roku 2016 a dočkala se dvaceti úspěšných repríz a značného diváckého ohlasu.

Kdo by neznal hity jako Den je krásný, Bossanova nebo Milenci v texaskách, které se staly ústředními melodiemi vůbec prvního původního českého muzikálu ze šedesátých let minulého století. Z tehdy nových písní se staly evergreeny, které si brouká už několikátá generace, a láska Filipa a Hanky, zrozená na chmelové brigádě, je dnes již důvěrně známou zápletkou. Legendární český film se od své premiéry v roce 1964 dočkal mnoha divadelních adaptací, a to především díky příběhu naplněnému touhou po svobodě a nadějí v lepší budoucnost, jež je aktuální v každé době. Na jeviště Moravského divadla se tento muzikálový klenot vrátí po osmadvaceti letech od své olomoucké premiéry v roce 1991. Režií je pověřen Petr Novotný, který bude s naším divadlem spolupracovat vůbec poprvé a který je jedním z nejzkušenějších tuzemských muzikálových režisérů a producentů. Působil mimo jiné jako umělecký šéf Hudebního divadla v Karlíně a coby producent stál za českými premiérami muzikálů Jesus Christ Superstar a Evita v pražském divadle Spirála. Po delší odmlce se tak můžete těšit na hudební titul v podání souboru činohry. To vše v doprovodu živé kapely a v hudebním nastudování Filipa Tailora.

Tragikomedie z roku 1963 byla původně napsána jako novela a teprve poté ji sám autor upravil i pro divadelní prkna. Jímavý příběh dvou stárnoucích sester Erži a Gízy odehrávající se v komunistickém Maďarsku se do povědomí českých diváků zapsal především díky legendárnímu zpracování Národního divadla v Praze, které se dočkalo neuvěřitelných 403 repríz a excelovaly v něm Dana Medřická s Vlastou Fabiánovou. V komorním prostředí olomouckého Divadla hudby se odehraje životní příběh sester Szkallových, nejkrásnějších dívek z městečka Leta, okresu Szolnok, které se pokusí zachovat si svůj nezdolný optimismus, sesterskou blízkost a vášnivou touhu po životě, který sice není vždy jednoduchý, ale rozhodně stojí za každé trápení! Režisérem komorního titulu bude umělecký šéf olomoucké činohry Roman Vencl.

Do Moravského divadla se po mnoha letech vrací detektivka a to ne ledajaká! Zavedeme vás do stylového kadeřnického salonu Splašené nůžky, který se nachází v centru Olomouce a jehož majitelem je poněkud výstřední kadeřník Tony Řezníček. Den jako každý jiný nabere nečekané obrátky ve chvíli, kdy je v bytě nad salonem zavražděna majitelka domu, virtuózní klavíristka Isabela Czerna. Do kadeřnictví záhy vtrhne policie a začne vyšetřovat vraždu, kterou musel spáchat někdo z přítomných. A protože důkazů je málo a atmosféra houstne, jsou k vyšetřování vyzváni i sami diváci… Splašené nůžky jsou detektivní komedií, která láme divácké rekordy po celém světě. Původně psychologického dramatu Paula Pörtnera z roku 1963 se chopili američtí herci Bruce Jordan a Marylin Abramsová, kteří hru předělali na interaktivní detektivní komedii a v lednu 1980 ji poprvé uvedli v Bostonu. Od té doby byla hra přeložena do 11 jazyků a uvedena v 36 zemích světa, kde ji vidělo téměř 10 milionů diváků. V Bostonu se uvádí dodnes a je zapsána v Guinessově knize rekordů jako druhý nejdéle uváděný nemuzikálový titul na světě (první je londýnské nastudování Pasti na myši). Tahle šílená komedie nabízí divákům jedinečnou možnost podílet se na policejním vyšetřování, pomáhat při rekonstrukci případu, vyslýchat podezřelé a nakonec hlasováním určit i samotného vraha. Režie se ujme dramaturgyně činohry Moravského divadla Michaela Doleželová.

Jsou padesátá léta dvacátého století a Paříž se, stejně jako zbytek světa, vzpamatovává z hrůz nedávno skončené druhé světové války. To platí i pro malý krejčovský salon, jehož majitelem je svérázný pan Leon, který se snaží vzdorovat sílící konkurenci, pochopit všudypřítomné sociální nepokoje a postarat se o pět švadlen, pro něž je mizerně placená práce v salonu jednou z mála životních jistot a radostí. Francouzská hra z roku 1979, ověnčená množstvím domácích i zahraničních literárních cen, se nepyšní syrovostí a dravostí současné dramatiky, ale staví svůj celosvětový úspěch na opravdovosti, jímavosti, osvobozujícím a laskavém humoru a především na neuvěřitelné dávce lidskosti a porozumění, které tak moc chybí současnému světu. Možná díky tomu už jí aplaudovali diváci v USA, Japonsku, Izraeli, Brazílii, Argentině a ve většině evropských zemí. U nás byla uvedena zatím pouze dvakrát, a to v Divadle na Vinohradech (2003) a ve Východočeském divadle v Pardubicích (2005). Režie Krejčovského salonu se chopí Mikoláš Tyc, jenž je podepsán pod strhujícím dramatem Rodinná slavnost, které má činoherní soubor stále na repertoáru.

Působivý román Jana Vrby z roku 1919 vypráví o tragickém osudu jedné sedlácké rodiny, jíž zničila křivá přísaha jednoho z jejích členů, kterou pronesl na smrtelném loži. Silný a dojemný příběh je opřen o základní myšlenky humanity, spravedlnosti a víry v mravní a duchovní sílu jedince i společnosti jako takové. Režie románové předlohy, která svým poselstvím nachází platnost v každé době, se zhostí umělecký šéf olomoucké činohry Roman Vencl. Dramatizaci vytvoří společně s Miroslavem Ondrou, který se zároveň ujme role dramaturga této inscenace. Celý děj bude zasazen do prostředí hanáckého regionu a podpořen písněmi Jarka Nohavici. Právě jejich jedinečná poetika a křehkost by měla posunout význam celé inscenace daleko za hranice našeho kraje. Dlouhá jednání s panem Nohavicou vyústila ve vzájemnou dohodu, která nemá na současné české divadelní scéně obdoby. Moravské divadlo Olomouc je tak jediným divadlem u nás, jemuž je dovoleno použít v představení Nohavicovy písně a živě je interpretovat.

Nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1915 vydal o pět let později svou nejznámější novelu, která se, hned po Shakespearově Romeovi a Julii, stala druhým nejslavnějším milostným příběhem všech dob. Jímavý a romantický příběh zasazený do hrůz první světové války bere dech čtenářům mnoha generací a nyní se poprvé dostane i na jeviště Moravského divadla Olomouc. Půjde teprve o pátou divadelní adaptaci v historii českého divadla. Tu první uvedlo Severočeské divadlo v Liberci roku 1946. U nás se její režie ujme Marián Pecko, jeden z nejuznávanějších slovenských divadelních režisérů současnosti. Jeho představení těší diváky ve více jak čtyřech evropských zemích a za svou dosavadní kariéru nasbíral na třicet různých ocenění ze Slovenska, Čech, Polska nebo Slovinska. Marián Pecko je vyhledávaným režisérem především pro svou něžnou divadelní poetiku, díky které se každé jeho představení stává nezapomenutelným zážitkem, a to jak pro diváky, tak i pro herce samotné. Dramatizaci nesmrtelného Rollandova díla vytvořila pro Moravské divadlo Jana Pithartová.

Vítejte v agentuře Beremese.cz – tradice, profesionalita, pozitivní reference! Budete-li se vdávat, nesmíte zapomenout na nic důležitého: sladit kytici s kravatou ženicha, objednat dort, ale hlavně získat duševní klid a vyrovnanost. Co všechno předchází tomu nejkrásnějšímu dni v životě ženy? Není toho málo, ale s naší profesionální pomocí bude vše naprosto dokonalé! Mladá a mimořádně úspěšná režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová, která se mimo jiné stala v roce 2015 uměleckou šéfovou ostravského Divadla Petra Bezruče, vám naservíruje jedinečnou komedii, která měla světovou premiéru roku 2013 v Městském divadle Zlín a okamžitě se stala hitem sezony. Pod textem je podepsána společně s Michaelou Doleželovou, která je olomouckému publiku dobře známá díky komediím Když se zhasne, Královny, Najdeme se na Ztracené nebo Robin Hood. Čeká vás svěží a rafinovaná smršť humoru, která rozhodně není vyhrazena pouze dámám.

Jeden z nejúspěšnějších komediálních autorů 20. století, který napsal na deset divadelních her a natočil téměř padesát filmových snímků, se vrací na scénu Moravského divadla. Po komedii Zahraj to znovu, Same, která měla v Olomouci premiéru v roce 1998, se nyní můžete těšit na jeho bezesporu nejlepší divadelní kousek. Přestože byla tato komedie napsána roku 1982, dočká se v naší republice teprve svého druhého uvedení! Čeká na vás partnerský pětiúhelník, ve kterém se nemohou dlouhou dobu vyznat ani jeho samotní aktéři. Z této brilantně napsané konverzační komedie plyne hned několik ponaučení: 1) Muži středního věku by neměli přijít do kontaktu s psychicky nevyrovnanou sedmnáctkou, 2) Střelná zbraň nepatří do rukou maniodepresivních spisovatelů, 3) Vaší nejlepší kamarádce záleží více na vašem muži než na vás. Ale především: K psychologům by měli chodit hlavně psychologové!

Bezesporu nejlepší francouzská komedie současnosti měla premiéru v Paříži v roce 2010 a od té doby byla s obrovským úspěchem uvedena už v šestnácti zemích světa. Dočkala se i filmového zpracování, přičemž tento stejnojmenný snímek získal v roce 2013 pět nominací na cenu César, což je francouzská obdoba Oscara. Čeští diváci mohli tuto hru poprvé spatřit teprve v březnu 2015, kdy měla českou premiéru v Městském divadle v Brně. Příjemná večeře pěti úspěšných a intelektuálně založených přátel se nečekaně zvrtne v okamžiku, kdy jeden z nich prohlásí, že se rozhodl dát svému synovi jméno Adolf. Překvapivá zápletka této vtipné, dojemné i chytré komedie vychází z předpokladu, že s příbuznými a s přáteli je to jako s knihami: mít je doma ještě neznamená mít je přečtené.

V Benátkách se v rodině Bisognosi schyluje k svatbě. Oboustranně výhodné zásnuby Pantalonovy dcery Clarice a syna doktora Lombardiho Silvia však svým příjezdem nečekaně překazí muž, kterému Pantalone Clarici zaslíbil dřív a který přišel vznést svůj nárok, ačkoli by měl být nade vší pochybnost mrtvý. Do toho se ve stejném hostinci ubytuje Florindo Aretusi, který onoho Turiňana zabil, a je na útěku. A oba mají jednoho sluhu, který se právě rozhodl, že sloužit dvěma pánům najednou prostě dokáže. Jestli se mu to podaří a jestli je možné dodržet jedno slovo dané dvěma mužům se přesvědčíte ve hře plné záměn a nedorozumění, vtipných situačních kotrmelců a „lazzi“. Oblíbená a známá komedie slavného italského dramatika (kterou Národní divadlo v Praze s Miroslavem Donutilem v hlavní roli uvádí už téměř dvacet let) vychází z tradičních námětů a masek komedie dell´arte, které zároveň reformuje ve smyslu pravdivosti a nadčasovosti, takže vás možná překvapí, jak je aktuální i dnes. Na olomouckém jevišti se Sluha dvou pánů objevil naposledy v roce 1989; tentokrát v roli Truffaldina uvidíte Romana Vencla. Inscenací Sluhy dvou pánů zahájí činoherní soubor sezónu plnou povětšinou slovutných, veskrze velkých a snad by se dalo říci již klasických titulů; tento text - stejně jako ty další - nám připomíná, že neexistuje budoucnost bez minulosti a obnova bez tradice.

Pokoj soukromého sanatoria možná nevypadá jako vhodné místo pro jiskrnou komedii, ale opak je pravdou. Tři pacientky – Eliška, Johana a Zita si zde léčí své psychické bolístky a „učí se“ znovu žít své životy. Kromě tohoto faktu však nemají společného vůbec nic – každá patří k jiné generaci, každá má svůj příběh a každá se musí vyrovnat s odlišnou životní situací. A je to právě humor, který člověka drží nad vodou i v těch nejtěžších chvílích. Může tak začít komedie o třech ženách, které se rozhodly opanovat své osudy, komedie překypující upřímným humorem, ze kterého občas mrazí v zádech. Po mimořádně úspěšné komedii Když se zhasne přichází autorské a režisérské duo Michaela Doleželová a Roman Vencl s hrou, která je nádherným polem působnosti pro tři herečky, tři královny, které nabídnou divákům více, než pouze třeskutou zábavu postrádající vyšší smysl. Moravské divadlo Olomouc využilo příležitosti a rozhodlo se nabídnout ji svým divákům v jedinečném podání Ivany Plíhalové, Vlasty Hartlové a Venduly Fialové.

Trevor a Nina jsou manželský pár z vyšší newyorské společnosti. On je prominentní gynekolog, ona majitelka a šéfkuchařka vyhlášené italské restaurace. Jejich manželství však nelze pokládat za ideální - vlastně je to hotové peklo na zemi. Může za to předmanželská smlouva, drsnější než pravidla amerického fotbalu: ten z manželů, který podá návrh na rozvod, přijde o veškerý majetek, který tak automaticky připadne tomu druhému. Jsou Vánoce a Trevor s Ninou pořádají svůj tradiční večírek. Jedinými pozvanými hosty jsou poněkud výstřední manželé Imelda a Artur. Imelda je věštkyně s vlastním televizním pořadem a Artur učí historii a dějiny USA na vysoké škole. Na první pohled by se mohlo zdát, že půjde o dost nudnou párty, jenže to by ona předmanželská smlouva nesměla obsahovat maličký dodatek: ten z manželů, který prokáže tomu druhému nevěru, může požádat o rozvod a získá všechen majetek. Vánoční večírek se tak promění v rozvodové bitevní pole… Když se zhasne nabízí nepřetržitou zábavu a rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co je v současné české komediální dramatice k vidění.