Narozen v Táboře. Sólovou dráhu zahájil v roce 2003 v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, kde nastudoval celou řadu rolí, z nichž jmenujme například Fiesca ve Verdiho Simonu Boccanegrovi, Marbuela ve Dvořákově Čertovi a Káče a především titulního Masenetova Dona Quichotta. 

Od r. 2006 se v Divadle J. K. Tyla v Plzni představil v několika rolích –⁠ Bertran v Čajkovského Panně Orleánské, Kníže Galiký v Borodinově Knížeti Igorovi a Chrudoš ve Smetanově Libuši. 

Od ledna 2009 je sólistou Moravského divadla Olomouc. Zde ztvárnil celou řadu nejen operních rolí, ale také rolí operetních a muzikalových. Spolupracuje také se souborem činohry. Jmenujme Vančurovu Markétu Lazarovou nebo Shafferova Amadea. 

Na podzim roku 2010 reprezentoval Českou republiku rolí Otce Palouckého ve Smetanově Hubičce na 59.ročníku Wexford opera festivalu v Irsku. Za titulní roli Verdiho Falstaffa v Moravském divadle získal v roce 2014 Cenu Thálie a o rok později Cenu Olomouckého kraje za přínos v oblasti kultury. 

Česko a olomouckou operu úspěšně reprezentoval v jihokorejském Soulu s rolí Franka ve Straussově Netopýrovi. V roce 2016 si zopakoval rolí Falstaffa, tentokrát ve Štátnom divadle Košice v režii Jiřího Menzela. 

Z dalších ocenění jmenujme Cenu ředitele Českého rozhlasu Olomouc 2011, Cenu primátora Olomouce za rok 2014, Cenu čtenářů Olomouckého deníku za rok 2015 a čtyřikrát po sobě Cenu diváků Moravského divadla Olomouc.
 

Jaká je vaše vysněná role?
Nikdy se mi vlastně o rolích nesnilo, jak to v mnoha případech u kolegů bývá a přesto jsem měl štěstí zazpívat si opravdu ty nádherné. Budu jmenovat Kecala, Vodníka, Marbuela, Kašpara, Dona Quichotta, Banca, Fiesca, Padre Quardiana, Zachariáše a nemohu nezmínit Falstaffa, čistá krása.  

Pokud bych si mohl dovolit neskromné přání, pak bych rád do svého repertoáru zařadil ještě například Filipa II. ve Verdiho opeře Don Carlos, nebo titulní roli Musorgského Boris Godunov. 
Z oratorních partů bych si chtěl zazpívat basové sólo ve Verdiho Requiemu a především ve Dvořákově Stabat Mater.

Co byla vaše největší profesní výzva?
Mojí největší profesní výzvou byl rozhodně již zmíněný Verdiho Falstaff. Byl mi nabídnut v mých 38 letech. Tehdy jsem moc nevěřil tomu, že bych tuto roli měl přijmout. Nakonec naše „námluvy“ dopadly skvěle, do role jsem se zamiloval a tento vztah se nečekaně proměnil v obrovský úspěch. 

Musím zde také rozhodně uvést Bartókova Modrovouse. U tohoto titulu považuji za výzvu už samotné nastudování v originále, tedy v maďarštině. Tuto roli si moc užívám. 

Co je pro vás největší relax?
Největším relaxem, jak říkám, je pro mě úplné ticho někde v přírodě. Pokud si v soukromí chci poslechnout nějakou hudbu, pak sáhnu po nahrávkách varhanních koncertů, spirituálů, jazzu a swingu.

Ale jsem člověk tvůrčí, tak rád relaxuji například malbou obrazů, rád zahradničím, věnuji se opravě starého nábytku a v neposlední řadě péči o rodinný dům.