V roce 1979 ztvárnila, jako tehdy šestnácti letá, roli Zrzky ve filmu Housata v režii Karla Smyczka. Ihned po maturitě směřovaly její kroky do Moravského divadla, kterému zůstala věrná dodnes. V souboru činohry je inspicientkou, ale velmi ráda se podívá i na jeviště, pokud k tomu dostane příležitost. Můžete si ji proto pamatovat jako Myšku z Kočičí hry, učitelku tantry z komedie Najdeme se na ztracené, ale blýskla se například i v pohádce Pidínci a modrý kocour, v muzikálu Donaha! či v Nedotknutelných.
 

V čem spočívá vaše práce inspicientky? 
Inspicient je slovo latinského původu s významem vidět dovnitř, nahlížet, dohlížet, kontrolovat. Inspicient řídí představení, protože vše musí běžet tak, jak si to režisér přál. Od první opony až po tu závěrečnou.

Co byla vaše největší profesní výzva?  
Kromě technicky náročných celosouborových inscenací s velkým počtem hostů (Pašije, Katynka z Heilbronu, Rok na vsi) to byla situace přímo na premiéře hry Ten, který dostává políčky (1999), kdy režisér Michael Tarant neustále chodil ke mně do kabiny a chtěl herce (přes můj komunikační systém) připomínkovat. Všichni ke své práci potřebujeme klid a maximální soustředění a touto svou "péčí" nás pan režisér všechny rušil. Rozhodla jsem se jej požádat (chvíli jsem hledala pevný tón hlasu), aby opustil kabinu a nechal nás pracovat. K mému obrovskému úžasu a radosti to neprodleně učinil.

Co je pro vás největší relax? 
Hudba, tanec, příroda, sběr bylin.