Dnes a zítra

nehraje se...

Naše tipy
30.9 (ne) sk. - 19:00

Robin Hood

»  30% sleva

Klobouk s peřím, luk a kamizola, ale myslivec to není

3.10 (st) sk. ST 19:00

Nebezpečné známosti

»  30% sleva

Je to silnější než já

25.10 (čt) sk. - 19:00

Vzpoura nevěst

Láska je láska, ale řízek je řízek!

5.11 (po) sk. - 19:00

Kouzelná flétna

Opera ve dvou dějstvích

14.11 (st) sk. ST 19:00

Ernani

Lyrické drama o čtyřech jednáních

22.12 (so) sk. - 19:00

Louskáček

Baletní pohádkový příběh

30.12 (ne) sk. - 17:00

Othello

Vojevůdce, který podlehl žárlivosti

Peter Dedinský: Být jen neviditelným prvkem, který přispěl k něčemu, co má smysl

Peter Dedinský: Být jen neviditelným prvkem, který přispěl k něčemu, co má smysl Za názvem projektu Three4Dance, který bude mít v Moravském divadle Olomouc premiéru v pátek 13. dubna, se skrývají Noémi Kulcsár z Maďarska, Peter Dedinský ze Slovenska a Robert Balogh zastupující Českou republiku. Komponovaný večer se ponese ve znamení osobitých tanečních kreací na kompozice Maurice Ravela, Igora Stravinského a Gustava Santaolally. Přinášíme rozhovor s dlouholetým sólistou baletu Slovenského národného divadla Peterem Dedinským.


Pro svou choreografii jste si vybral hudbu Gustava Santaolally, který je známý především jako oceňovaný skladatel filmové hudby. Proč padla volba právě na něj a vybral jste některou z filmových kompozic?

Vybral jsem si jej, protože ho považuji za svého dvorního skladatele. Už dříve jsem ve své tvorbě použil Santaolallovu hudbu. Poprvé jsem ji zaregistroval v choreografii jiného tvůrce a od té doby chci používat jen a jen jeho skladby, pokud je to možné. Je pravda, že většina jeho tvorby vznikla pro film. Já si záměrně nevybírám filmovou hudbu. Mám snad všechny jeho kompozice, které jsou dostupné, a často ani nezaregistruji, jestli je to hudba z filmu či ne. Prostě si jen na základě jeho hudby vytvářím příběh. Je specifická a pro mě velmi magická. Dává mi jako choreografovi velkou svobodu.


Jaké je pro vás coby dlouholetého sólistu, tanečníka, přejít takzvaně na druhou stranu a být choreografem, tvůrcem, hlavou představení?

Je to hlavně o mnohem větší zodpovědnosti vůči tanečníkům. Jako tanečník se musím naučit taneční kroky dané kompozice a potom to na jevišti dobře odtancovat a dát do toho sebe. Choreografie je nejtěžší práce. Nevytvářím jen kroky, jsem zároveň režisér, dramaturg, světelný designér, hudebník, kostýmní návrhář a scénograf. Je to ze všech řemesel to nejkomplexnější. Na druhou stranu je to velmi zajímavá práce. Snažím se čerpat ze zkušeností, které jsem během své kariéry nasbíral od jiných tvůrců. Člověk také vidí mnohem víc věcí, když je na druhé straně. Najednou má zodpovědnost za celý průběh zkoušek. Rozhoduje o tom, kdo bude tančit a kdo ne. To je ta méně oblíbená část práce choreografa, protože nechcete nikomu ukřivdit a ublížit.


Jak proběhlo seznamování se s olomouckým souborem? Znal jste některé z tanečníků z dřívějška? Bylo třeba něco, co vás překvapilo?

Zdejší soubor je velmi mladý a právě to byla pro mě velká výhoda, protože jsem k nim měl blízko a hned jsem se s nimi skamarádil. Potkal jsem se tu s Jánem Kočíkem, dlouholetým kamarádem ze školy a spolubydlícím z internátu, kterého jsem neviděl dvanáct let. Takže jsem byl rád, když jsme se s panem Baloghem dohodli na spolupráci a já se tak díky setkání s Jankom mohl aspoň na chvíli vrátit do školních let. Nepřekvapilo mě nic, přece jen systém kamenných divadel je podobný a nezažil jsem tu nic, co bych už neznal z dřívějška. Je milé, že můžu pracovat s tímto tvořivým souborem. Tanečníci jsou velmi tvární, talentovaní a hlavně mají zájem o to, co dělám, Tím mi velmi usnadňují práci. Podívejte se – délka kompozice je třicet minut. Teď máme polovinu března a mně stačí dokončit jeden duet a mám hotovo. A to jen díky tomu, že tanečníci jsou soustředění a talentovaní. 


Na konci loňského roku jste ukončil činnost v baletu Slovenského národného divadla. Co je pro vás nyní prioritou? Láká vás choreografie, nebo spíš pedagogická činnost či trénování?

Největší prioritou je teď asi moje rodina. Dvanáct let tancování mi neumožnilo se jim příliš věnovat. Taktéž se musím více věnovat taneční škole, kterou jsem před rokem a půl založil. Co se týká práce kolem umění, tak mě to táhne spíše k tvořivé činnosti než k pedagogické. Třeba jen proto, že jako pedagog bych neměl šanci se uživit. Nebráním se tomu, ale asi víte, jaká je současná situace ve slovenském školství. Teď si opravdu užívám ten pocit, být na druhé straně. Být jen neviditelným prvkem, který přispěl k něčemu, co má smysl.



David Kresta
oddělení komunikace
Moravské divadlo Olomouc



22.3.2018