Vladimíra Včelná: Při zkoušení Domu Bernardy Alby vznikla zvláštní, příjemná atmosféra

Vladimíra Včelná: Při zkoušení Domu Bernardy Alby vznikla zvláštní, příjemná atmosféra Moravské divadlo chystá na pátek 26. března pn-line uvedení činoherní inscenace Dům Bernardy Alby. Drama Federica Garcíi Lorcy se na jeviště vrátí po půl roce od poslední reprízy. Přípravy na natáčení probíhají v tomto týdnu, k roli přísné matky Bernardy se vrací Vladimíra Včelná. O sžívání se s postavou, fotce na titulní straně Divadelních novin i o tom, zda si ženské drama mohou užít i muži, si přečtěte v následujícím rozhovoru.


Jaké pro vás je, vrátit se k tomuto titulu více než rok po premiéře a vlastně půl roku od poslední reprízy? Těšíte se, nebo se radost mísí se smutkem, že představení bude bez diváků v hledišti?
Skoro půl roku nehrajeme pro diváky nejen Bernardu Albu, ale vlastně žádné představení. Horší je, že nemůžeme pro diváky nic hrát, ani se na nic jít podívat. Chybí mi ten zážitek nejen jako herečce, ale i jako divačce. Po zjištění informace, že si můžeme Bernardu zahrát, byť jen pro kamery, jsem vlastně byla velmi ráda a na natáčení se moc těším. U zkoušení tohoto představení vznikla zvláštní příjemná atmosféra, která se objevuje u každé reprízy. Je to takové malé afrodiziakum. Prostě tohle představení hrajeme rády za každé situace.

Jak jste na tom jako divák, co se týká on-line přenosů představení? Našla jste si k nim  cestu díky situaci v posledním roce, kdy se nedalo hrát naživo pro diváky?
Přiznám se, že divadelní představení na televizní obrazovce sama moc nevyhledávám. Ne vždy se dá přenést ta atmosféra, která vzniká mezi hledištěm a jevištěm. Naživo to má prostě jiné kouzlo.

Před premiérou inscenace jsme se bavili na téma "první reakce na obsazení do role Bernardy Alby" a vy jste zmínila, že jste měla obavy, zda na tuhle roli nejste příliš mladá. Jak se na postavu Bernardy Alby díváte s odstupem času?
Ano, je pravda, že jsem se bála, že na matku Bernardu nemám dost "odžito". Moc mi pomohl výklad paní režisérky Janky Ryšánek Schmiedtové a její pohled na celou hru. Při rozebírání všech postav a jejich vztahů mi její pohled přišel rozumný, opravdový, uvěřitelný. Díky tomu neberu Bernardu jen jako matku-diktátorku, ale jako velmi nešťastnou ženu, která své problémy přebíjí vlastní tvrdostí, protože jiný způsob fungování sama nenašla. Má strach o své dcery, aby nemusely žít stejný život jako ona, ale lepší cestu jim neumí ukázat, protože ji sama nezná. Tak volí jen řád a přísný režim, kterým se snaží překrýt všechny vznikající problémy.
Při zkoušení mi taky velmi pomohla Míša Doleželová, naše dramaturgyně, která mě navedla, jak držet tělo a posadit si hlas, aby autorita matky nemusela být hrána jen hlasitým křikem. Myslím, že je to role, která mě herecky zase o kousek posunula. Kéž bychom Dům Bernardy Alby už brzo mohly hrát před zaplněným hledištěm.

Dům Bernardy Alby mimochodem dostal prostor i v Divadelních novinách. Jaké bylo vidět se na titulní straně?
Fotka na titulce Divadelních novin je hlavně úspěch pro naše divadlo a celou inscenaci. Když jsem ji zahlédla poprvé, pomyslela jsem si, super, o Albě se mluví!!! Až pak jsem si uvědomila, že na fotce jsem zrovna já. Skoro všechny tam máme černou paruku, tak jsem hned nezkoumala, kdo přesně na fotce je. V každém případě je to milé a potěší to.

Obsazení inscenace je ryze ženské - užijí si páteční on-line přenos i mužští diváci?
Určitě ano. V představení sice hrají jen ženy, ale celé to hrajeme o vztazích k mužům!! Kdo chce vidět a možná i pochopit, jak ženy cítí, myslí a žijí, měl by tuhle inscenaci vidět! :-)


19.3.2021