PAVLA DOSTÁLOVÁ: Divadlo bych neodstřihla

PAVLA DOSTÁLOVÁ: Divadlo bych neodstřihla Na jevišti Moravského divadla stála naposledy před neuvěřitelnými osmi lety na derniéře inscenace Rej. Na startu aktuální divadelní sezony se Pavla Dostálová do Moravského divadla vrací – a opět na záskok. V inscenaci Revizor ji uvidíte v roli Dobčinské. Náš rozhovor ale není jen o divadle, ale taky o dabingu a oblíbených místech v Olomouci.


Jak došlo k nabídce Záskoku k Revizorovi a jak jste si užila návrat do olomouckého divadla?

Já nemám pocit, že by to bylo po až tak dlouhé době, protože se s lidmi z olomouckého divadla občas vídám. Tím, že pocházím z Olomouce, tak jsem s městem a děním tady pořád v kontaktu. Nezdá se mi, že by to byla až taková doba, co jsem tu hrála naposledy, ale ono mi to dojde, až vylezu na jeviště. K nabídce došlo tak, že já jsem už před časem zaskakovala v inscenaci Lady Oskar, kterou režírovala právě Jana Paulová, režisérka olomouckého Revizora. Takže když se po odchodu Vlaďky Včelné na mateřskou řešila změna obsazení, vzpomněla si Jana na mě a na to, že jsem z Olomouce, a propojila mě s šéfem činohry Romanem Venclem.


Jak se vám olomoucký Revizor líbí?

Naživo jsem inscenaci neměla možnost zhlédnout, viděla jsem jen pracovní záznam generální zkoušky. Sledovat divadlo přes video je vždycky takové nekonkrétní, je to jen zkreslená informace. Co jsem měla možnost vidět, se mi líbilo, zaujalo mě, jak spolu herci fungují. Je to sehraný soubor. Byť nemám v představeních ráda časté aktualizace, tak tady mi všechny úpravy přišly dobře zakomponované. Tím, že inscenace je už hotová, tak já se nyní snažím naplnit něco, co vidím zvenku, nějaký už ustálený tvar. Typově i chováním jsem jiná než Vlaďka, takže jsme na zkouškách hledali jinou cestu k postavě.


Jak jste si užila, byť krátkou, spolupráci s Janou Paulovou?

Tím, že šlo pouze záskok, tak přípravy byly zhuštěné do jednoho, dvou dnů, ale i tak jsem měla možnost ji poznat při práci. Ona jako herečka od začátku přesně ví, co po vás chce, co z vás chce dostat. Působí při tom velmi příjemně, takže ta spolupráce byla moc fajn. Ale jaká je během celého dvouměsíčního procesu přípravy inscenace, to zatím nevím. 


Ptám se i proto, že vy sama jste vedle herectví studovala i režii…

Studium režie jsem nedokončila, protože jsem šla do angažmá v Ostravě a nešlo to stíhat. Navíc jsem si ani nebyla jistá, zda bych zodpovědnost, kterou má režisér, uměla nést. Čím jsem starší, tím se k zájmu o režii zase postupně dostávám. Měla jsem rozpracovanou režii monodramatu o smrti, bohužel nám ale během jednoho roku zemřelo pět známých a kamarádů, takže jsme usoudili, že na tohle téma opravdu není vhodný čas. Myslím si, že je jen otázka nějaké doby, než se k režii zase dostanu. Láká mě čím dál víc, je to kapitola, kterou jsem rozhodně neuzavřela.


Pět let jste byla v angažmá Komorní scény Aréna, teď jste takříkajíc na volné noze. Jaké jsou výhody a nevýhody?

Plusem stálého angažmá je rozhodně plat. Já jsem na volnou nohu odešla asi půl roku před covidem, což se tedy úplně nevyplatilo. Jste součástí nějakého souboru, který se formuje a vy se formujete s ním. Mínusem je to, že kromě divadla sice můžete dělat i jiné aktivity, ale strašně málo a strašně komplikovaně. Baví mě objevovat různá spektra herectví, jako je filmové herectví nebo dabing. Navíc jsem nechtěla žít v Ostravě natrvalo, i to byl jeden z důvodů, proč jsem z Arény odešla. Jsem teď pánem svého času, ale stresující je, když se pak podívám do kalendáře na dva měsíce dopředu a není tam toho tolik, kolik bych chtěla. Nutí mě to ale víc pracovat a zkoušet nové věci. Třeba filmovou produkci, protože mě moc baví proces vzniku filmu, natáčení a podobně. Dokonce jsem si zajela do Los Angeles na exkurzi po filmových studiích. Baví mě být při natáčení před kamerou a současně sledovat, co se děje za ní. Momentálně si užívám dabing. Oslovila mě Miriam Chytilová, která v seriálu Přátelé dabovala postavu Rachel. A já jsem rozhodně největší fanoušek Přátel! Takže bylo velmi příjemné, když mi z režie dávala do sluchátek pokyny Rachel a já si to užívala, aniž bych věděla, co vlastně dabuju.


Je možné, že se divadla úplně vzdáte a budete se raději věnovat filmování?

To ne, divadlo bych neodstřihla. Momentálně to mám tak, že víc točím a uvědomuju si, že mi chybí divadlo. Když jsem byla víc na jevišti, zase jsem si říkala, jak ráda bych teď natáčela. Svůj život bez divadla si ale představit neumím. Za pět let vám možná řeknu něco jiného, nevím.


Žijete v Praze. Jak často se stihnete zastavit u nás na Hané?

Mám v Olomouci maminku, za kterou se snažím pravidelně jezdit. Záleží na tom, jak jsem pracovně vytížená, ale rozhodně se nestane, že bych se tu neukázala čtvrt roku. Navíc já Olomouc miluju, občas si i říkám, že bych se sem vrátila. Jenže Praha mi vyhovuje v tom, že tam mám více možností.


Máte v Olomouci nějaké oblíbené místo?

Hodně času jsem trávila v Neředíně u rybníčku, tam proběhly první pusy a první cigára. Vždycky, když přijedu do Olomouce a jdu na procházku se psy, tak na mě na těchto místech padne zvláštní nostalgie. A jinak mám moc ráda místo v centru, kde je napsáno „Dneska se na mě usmála, to bylo krásný“. Tam se vždy usměju i já.



David Kresta
Moravské divadlo Olomouc


6.9.2021