Bylo pro mě obtížné radit ikonám divadla

4. 2. 2013 / Napsali o nás
Autorská dvojice Roman Vencl a Michaela Doleželová představí zítra v Divadle hudby v Olomouci novou inscenaci Královny. Roman Vencl v rozhovoru promluvil o vzniku hry, jejích detailech či spolupráci s herečkami.

* Každou novou hru uvádíte nejdříve na kutnohorském festivalu Tyjátrfest. Proč jste v případě Královen udělali výjimku?Hru jsme totiž napsali už před šesti lety. Původně na zakázku pro jeden soubor, ale nakonec z uvedení sešlo. Takže když jsme se teď rozhodli nazkoušet Královny s olomouckou činohrou, řekli jsme si, že je třeba hru radikálně přepsat. Změnilo se zhruba osmdesát procent dialogů, jedna z postav má jiné jméno. Těch šest let je zkrátka dlouhá doba a bylo potřeba text upravit tak, aby to nás i herečky bavilo. Jedná se tedy o úplně novou hru.* Co je hlavním tématem inscenace Královny? Přibližte nám ji trochu...V lázeňském křídle dojde k havárii vodovodního potrubí a kvůli tomu se naše tři hrdinky ocitnou v jednom pokoji. Každá z nich má trochu odlišný problém, spojuje je to, že mají za sebou významný životní zlom, zásadní událost, která jejich život otočila horším směrem. Všechny tři stojí na křižovatce. Po odchodu z lázní by vlastně měly začít žít jinak, než byly dosud zvyklé. Generačně i sociálně jsou každá někde jinde, přesto spolu musejí určitou dobu žít.* Jak se vám hra režírovala?Jelikož jsme si ji s Michaelou Doleželovou sami napsali, tak se nám režírovala dobře. Rozuměli jsme všemu, co v textu bylo, a čemu rozumět nebylo, to jsme předělali. Díky autorství jsme neměli strach ani stud do čehokoliv zasáhnout. Když se nám něco nelíbilo, přišli jsme s jiným nápadem a předělali to podle našich aktuálních představ. Já to mám ztížené tím, že všechny tři hlavní představitelky jsou moje kolegyně, které jsou o mnoho let divadelně zkušenější než já. Bylo pro mě obtížné říkat těmto ikonám olomouckého divadla, co mají dělat a jak mají hrát. Samozřejmě bych jim chtěl poděkovat za jejich obrovskou vstřícnost a ochotu, kterou u zkoušení projevily. Pro mě osobně to byla jedna z nejhezčích spoluprací, jakou jsem za svůj krátký divadelní život zažil. Spoluautorka hry Michaela Doleželová k režii dodala: Herci Moravského divadla jsou velmi profesionální a ochotní zkoušet i hry, které jsou pro ně netradiční. Nejinak tomu bylo i u našich tří Královen. Díky tomu byla na zkouškách velmi příjemná atmosféra.* Čím je podle vás tragikomedie Královny přitažlivá pro diváky?Určitě tím, že se odehrává v českém prostředí. Jedná se o hru, kterých je v současné době málo, a to nejen z toho důvodu, že jde o komornější ženské představení. Myslím, že při jejím zhlédnutí se budou bavit i pánové, a to především díky tomu, že v ní najdou spoustu okamžiků, které znají z běžného rodinného života. Charaktery jednotlivých postav jsou natolik zobecňující a platné, že se v nich lidé poznají a mohou se zamyslet nad tím, jak by oni sami v daném okamžiku reagovali.* Co by si měli diváci z inscenace odnést?Chtěli jsme, aby se lidé zamysleli nad svým okolím. Když například vidí na ulici člověka, který má bílou hůl, může být slepý jen několik měsíců a zrovna prožívá jednu z nejtěžších chvil svého života. Doufám, že tuhle myšlenku si z inscenace diváci odnesou. Hra samozřejmě zaujme i příznivce Vlasty Hartlové, Ivany Plíhalové a Venduly Fialové, jelikož všechny tři představitelky zde mají obrovský prostor.* Měli jste s kolegyní Michaelou Doleželovou při režijní spolupráci nějaký tvůrčí konflikt?Asi nejvážnější spor se týkal toho, jestli hodiny na pozadí budou mít ručičky, nebo ne. Jinak jsme na žádné další konflikty neměli čas.* Vy, Romane, působíte i jako herec. Je vám bližší role herecká, nebo režisérská?V ideálním modelu divadelního fungování bych skončil jako autor divadelních her. Nemusel bych se živit ani jako režisér, ani jako herec. Bohužel musím říct, že v českých divadelních podmínkách je tento model takřka neuskutečnitelný. Nebo aspoň neznám nikoho, komu by se to za posledních padesát let povedlo. Režírování vlastního divadelního textu je pro mě odpočinková záležitost od herecké práce. Můžu si užít styl divadla, který mám rád.* Je nějaká divadelní hra, kterou byste si chtěl zrežírovat?Jsem milovníkem Woodyho Allena, takže kdyby se mi naskytla možnost režírovat jakoukoliv jeho hru, bylo by to velké splněné přání.

Kristýna Kovaříková

Olomoucký deník, 31.1.2013