Čajkovského Labutí jezero u nás a v blízkém zahraničí

24. 7. 2017 / Napsali o nás
V uplynulé sezoně 2016/2017 jsem podnikl více cest po divadlech Česka i sousedních zemí, abych navštívil a porovnal různé inscenace Labutího jezera. Zhlédnuté inscenace se dají v zásadě rozdělit na dvě skupiny – „pohádkové“ a „nepohádkové“. V pohádkové verzi je zřetelně zobrazeno zakletí Odetty v labuť, Rotbart je jednoznačně zlý čaroděj, vystupuje zde Šašek a v závěru jasně vítězí dobro nad zlem (hráno v Olomouci, Ústí nad Labem, Bratislavě). V nepohádkové verzi je samozřejmě zachováno zakletí Odetty v labuť, ale je vysvětlováno všelijak, role Rotbarta je naddimenzována, často je z něj udělán tajemný intrikán a svůdce v pozadí, silně zde vystupuje přítel prince Benno (či pod jiným jménem) a závěr je nejednoznačný až tragický (hráno v Praze, Brně, Plzni, Budapešti, Vídni a Drážďanech). Zcela samostatnou a výjimečnou inscenací je rekonstrukční verze v Curychu, o té jsem ale psal na stránkách Opery Plus již na jaře (28. března 2017, najdete v archivu Opery Plus).

Nejprve několik úvodních poznámek. Prakticky každá inscenace se odvolává na Petipu a Ivanova – „podle Petipy a Ivanova“. Je to tvrzení ale velice obecné a někdy až zavádějící, po zhlédnutí rekonstrukční verze skutečně podle Petipy a Ivanova bych řekl až troufalé a záměrně matoucí. Jistě, každý choreograf a režisér vychází z nějaké tradice a něco si přidá svého, s tvrzením „podle Petipy a Ivanova“ by ale měl zacházet opatrně a pravdivě. Stovky neznalých diváků jsou jinak uváděny v omyl.

V programech by každý svědomitý choreograf měl jasně uvést zdroje choreografie a hudby podle jednotlivých dějství a čísel, bohužel se to děje velmi zřídka. Za úvodní zmínku též stojí zacházení choreografů s původním pas de six ze třetího dějství. V prvotní Čajkovského a Reisingerově verzi se ve třetím dějství vyskytovalo dosti dlouhé pas de six (intrada, pět variací, coda). V Petipově a Drigově verzi z roku 1895 zmizelo jako celek, ale v následujících desetiletích se spousta choreografů k pas de six vrací a vytrhává z něj části, hlavně k pas de deux Odilie a prince, ale i jinam. Jako celek uvádí pas de six jen balet v Budapešti, což je zcela ojedinělý počin.

Nyní se postupně podíváme na pohádkové verze, poté na druhou nepohádkovou skupinu, vždy s krátkým rozborem inscenace.

Olomouc

Olomoucká inscenace Labutího jezera je první choreografickou prací Hany Vláčilové pro balet Moravského divadla Olomouc z podzimu 2012 (premiéra 2. listopadu 2012). Je to dílo choreograficky čisté, zvláště druhé a čtvrté dějství podle Ivanova a ruské tradice patří k nejlepším, co lze v současné době vidět. Jistě, v prvním a třetím dějství jsou vidět určitá omezení, ale s tím se z kapacitních důvodů menšího divadla nedá nic dělat.

Verze je příkladně pohádková. Na začátku je procházející se Odetta u jezera zakleta zlým čarodějem Rotbartem, na zámecké slavnosti vystupuje sympatická osoba šaška, přítel prince je jen v pas de trois, k jezeru jde princ sám, role Rotbarta je uměřená a pochopitelná. Ve třetím dějství na zámku vidíme tradiční tance a pas de deux, v posledním dějství po krásném sborovém úvodu labutí princ zápasí s Rotbartem, vítězí a šťastně se shledá se zachráněnou Odettou.

Kostýmy od Romana Šolce jsou pěkné a odpovídající, scéna Martina Černého je prostší. V roli Odetty/Odilie bravurně vystupuje stále se lepšící Yui Kyotani skvěle doprovázena Ivo Jamborem v roli Prince. Rotbarta představuje Damani Campbell Williams, který mu vhodně dodává kouzlo své osobnosti. Celý sbor šestnácti labutí se předvádí v nejlepším světle a zaslouží si uznání. Olomoucké Labutí jezero je velmi zdařilé představení, z mého pohledu nyní nejlepší v Česku.

Petr Kubík

zbývající část textu na: https://operaplus.cz/cajkovskeho-labuti-jezero-u-nas-blizkem-zahranici/

Opera PLUS, 16.7.2017