Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu

15. 5. 2017 / Napsali o nás
Dvacet zemí tří kontinentů a sedmdesát akcí různých žánrů – začal 21. ročník festivalu Divadelní Flora Olomouc, mezinárodního setkání divadelníků. Letošním tématem je Tekutá Evropa. Odkazuje na stírání hranic, kterému bylo v zahajovacím dnu skutečně dostáno.

Již samo oficiální otevření festivalu v Moravském divadle Olomouc se konalo v sedmi různých jazycích. A překvapilo značnou divadelností. Blížilo se scénickému čtení. Herci se složkami v rukou ztělesňovali země se jejich specifickými znaky a náturami. S nadsázkou a humorem byla pojímána například suverenita německojazykových zemí i jistá rivalita ve vztahu k ostatním, která se jeví – vzhledem k dramaturgii festivalu orientovaného na aktuální českou a německou divadelní tvorbu – jako zcela pochopitelná. Náboženství. Osobité vyznání víry. V co? V koho? A jak? Je možné najít téma, které by více spojovalo i rozdělovalo? Které by se vykazovalo různorodostí názorů a současně jejich svébytnou vyhraněností? Aktéry obou večerních představení spojovalo zpracování právě těchto kontroverzních otázek.

Hlavní program začal operou Bohuslava Martinů Řecké pašije v režii J. A. Pitínského. Martinů jako emigrant plně ve svém životě zakusil nutnost přijetí cizí kultury i úplné opuštění myšlenek na návrat do rodné vlasti. Režisér Pitínský svou vysoce obrazivou inscenací směřuje k aktualizaci dva tisíce let starého příběhu. Scénu tvořily dvě impozantní vyvýšená pohyblivá jeviště, která oddělovala levici od pravice. Pohybovaly se na nich dvě skupiny lidí, bohatí a chudí. Mezi nimi se – pomyslně – rozlévala tekoucí řeka coby smířlivá Boží milost. Tato propast byla v závěrečné scéně symbolicky zrušena a překlenuta Ježíšovou smrtí.

Útroby jeviště tradičního kukátkového divadla byly zcela odhaleny. Jako by upozorňovaly na režisérovo úporné hledání podstaty spravedlnosti, a to až na samotnou dřeň. Pitínského tématem se stala palčivá otázka migrace a nutnosti na ni reagovat na základě systému nadčasových hodnot, o čemž svědčily do opery vložené scény a jejich interpretace. Například na otázku Kdo jsou dnes lidé, za kterými by šel Kristus? odpovídal režisér scénami s přicházejícími migranty, v nichž Ježíš coby charitativní dobrovolník rozdával jídlo. Spolu s Máří Magdalénou, která jim přehazovala přes ramena deky.

Lucie Křápková

Divadelní noviny, 13.5.2017