Brněnský rodák Václav Věžník je podepsaný pod dvěma stovkami inscenací, z toho necelé dvě desítky vytvořil v Olomouci. Naposledy to před šesti lety byla inscenace Dvořákovy pohádkové opery Čert a Káča.

OBLÍBENÁ OPERA

Donizettiho opera z roku 1843 patří k režisérovým oblíbeným. „Donizetti měl zvláštní nadání – když četl libreto, hned ho napadaly melodie. Don Pasquale patří k jeho posledním dílům, je znát, že postavy jsou mnohem propracovanější,“ přiblížil Věžník a upozornil, že inscenace komické opery otestuje režisérův smysl pro humor. „Komická opera je pomyslným prubířským kamenem každého režiséra, na ní může ukázat, jak je tvořivý a nápaditý,“ shrnul Václav Věžník.

Držitel Ceny Thálie Jiří Přibyl si po Falstaffovi zahraje dalšího starého mládence, který má trable se ženami. „Na rozdíl od Falstaffa je Pasquale movitý, ale jinak je to stárnoucí seladon, který chytil druhou mízu a myslí si, že může zaujmout a získat mladou dívku. Opět hraji stárnoucího pána, což pro mě znamená čas navíc v maskérně,“ popsal s úsměvem Přibyl.

TŘETÍ V ŘADĚ

V téměř stoleté historii českého divadla v Olomouci jde o teprve třetí uvedení opery Don Pasquale. Poprvé tento titul nastudoval v roce 1940 Oldřich Stibor, následovala inscenace Václava Věžníka z roku 1955 a poslední premiéry se Don Pasquale dočkal v roce 1990, režii měla Jana Andělová-Pletichová.

Kateřina Pětrošová