Expresivní Řecké pašije v Olomouci

27. 3. 2017 / Napsali o nás
Řecké pašije Bohuslava Martinů existují ve dvou rozdílných verzích. První, z roku 1957, zrekonstruoval Aleš Březina a čeští diváci ji měli možnost vidět v roce 2005 v Pountneyho režii v Janáčkově opeře v Brně.

Druhá, curyšská verze z roku 1961 se u nás hraje v překladu Evy Bezděkové. V Moravském divadle v Olomouci zvolili právě tuto.

Opera na námět Kazantzakisova románu Kristus znovu ukřižovaný s tématy lidské (ne)sounáležitosti, kupčení s ideály a utrpení věčných běženců nabývá dnes na nové naléhavosti. Režisér Jan Antonín Pitínský, podobně jako v Ullmannově opeře Pád Antikrista, uvedené úspěšně v Olomouci, pracuje s prostředky výrazné divadelní stylizace.

Vesničany z bohaté Lykoivrisi charakterizují barevné kostýmy i paruky, zatímco běženci Sarakinští tvoří střízlivě černou, současně oděnou masu. Některé postavy jsou dovedeny až do karikatury: Panaitis (Jidáš) je ve chvíli, kdy vraždí Manolia, oděn do ostře fialového, vycpaného klaunského trikotu s růžovými bambulemi na nohou i rukou a oslíma ušima na hlavě. I když je zřejmé, co stylizací režisér sleduje, s prostou a dramaticky účinnou hudbou Martinů křiklavá ilustrativnost příliš neladí. Poselství jeho Řeckých pašijí spočívá v tom, že všichni jsme týmiž dětmi Božími, jen nenávistná manipulace mocných nás dokáže proti sobě poštvat. Z premiérového sólistického obsazení vyšli lépe mužští pěvci. Jakub Rousek vytvořil v Manoliovi svou dosud nejlepší roli jak po pěvecké, tak i herecké stránce, zajímavou psychologickou studii Jidáše zvládl i přes groteskní stylizaci Václav Málek jako Panaitis, výborní byli i David Szendiuch jako Grigoris a Jiří Přibil jako Fotis. Méně výrazné a pěvecky ne vždy bezchybné byly na premiéře Kateřina Radoslavy Mičové i Lenio Eleny Gazdíkové.

Dirigent Petr Šumník usiloval o výrazovou plasticitu, nicméně orchestr zněl až příliš hutně a jednotlivě znějící nástroje občas zaváděly harmonie do poněkud zvláštních souzvuků. Pochvalu zaslouží dobře sezpívané domácí i externí sbory. Je dobře, že se Řecké pašije na jevišti Moravského divadla objevily (v historii olomoucké scény poprvé!), a to v ambiciózním nastudování. Doufejme, že jeho vnější expresivita neodradí diváky od ponoru do nádherné hudby i poselství jedné z nejemotivnějších a nejkrásnějších českých oper 20. století.

Hodnocení 70 %

Radmila Hrdinová

Právo, 24.3.2017