V příběhu vystupuje Bernarda Alba a jejích pět dospělých dcer. Atmosféra v domě houstne. Uvnitř vládne přísná matka, a tak dívky touží utéct ze zlaté klece a žít svobodně, po svém.

Bernarda je totiž přesvědčená, že jí nepřísluší utvářet a ovlivňovat lidský osud. Aby přežila, zastává zastaralé tradice.

Její dcery však více než úzkostlivé dodržování tradic, maloměšťácká morálka a drby zajímá skutečný život. Touží po citech i po mužích, které jsou součástí příběhu jen právě v myšlenkách dívek.

Jen pro dámy? To by byla nuda

Režisérka inscenace Janka Ryšánek Schmiedtová zdůrazňuje, že i přes ryze ženské obsazení nepůjde o představení jen pro dámskou část publika. „To by byla nuda a škoda,“ říká. Lorcovo drama uvedlo Moravské divadlo dosud pouze jednou, v roce 1981. K této světové klasice se vrací po necelých čtyřiceti letech. Nová inscenace se odklání od tradičního výkladu. Pod úpravou původního díla je podepsaná uznávaná dramatička a držitelka Ceny divadelní kritiky Anna Saavedra.

„Autor napsal hru o bigotní víře a o pokrytectví katolické morálky. Saavedra ale tohle drama adaptovala tak, aby nešlo jen o rozpohybované muzeum, ale o skutečný příběh, který může diváka zasáhnout,“ přibližuje režisérka s tím, že tato inscenace bude o pokrytectví, ale ne o víře. Ji osobně zajímají momenty, kdy člověk chce chránit sebe i své blízké, a tak někdy trochu lže, podvádí a neříká úplnou pravdu. Například ze strachu, že ho někdo odsoudí. Ten však podle Schmiedtové nepřekoná tím, že o něm bude mlčet.

„Myslím, že jako ženy umíme být na sebe velmi kruté, a to chci ukázat i v inscenaci. Co mě zas a znovu šokuje, je fakt, že nejvíc drsné jsou ženy k ženám, často matky k dcerám,“ prozrazuje, co ji trápí a o čem chce, aby se hrálo.

V hlavní roli Vladimíra Včelná

Titulní roli ztvární Vladimíra Včelná. Zpočátku se bála, že na to nebude stačit. Dle jejích slov musí mít herec takovou roli takříkajíc odžitou. Jako matka si uvědomuje, že spoustu věcí vnímala jinak před narozením dětí, než jak je vnímá nyní. Ulevilo se jí, když zjistila, že v inscenaci je Bernarda Alba její vrstevnicí. Jde vlastně o ženu, která se brzy vdala a otěhotněla. Po porodech náhle přišla o manžela. Teď se musí postarat o dům i o dcery, se kterými cloumají hormony.

„Musí nastolit určitý řád, přitom se bojí změny. Možná nechce pustit své děti do světa proto, aby je nepotkal stejný osud jako jejich matku,“ uvažuje Včelná.

V rolích dcer se představí zástupkyně olomoucké divadelní scény Daniela Klevetová, Vendula Nováková a Jana Posníková. Zbývající dvě dcery budou alternovat hostující herečky Barbora Dobišarová s Bárou Vidomskou a Dominika Hrazdílková s Petrou Schovánkovou.

Matku Bernardy si zahraje Naděžda Chroboková-Tomicová. Na jevišti se představí rovněž Ivana Plíhalová alias služebná Poncia.

Sestavu doplní nová postava, Žena ve smutku. Tu ztvární Natálie Tichánková. „Jsem vlastně vypravěčem a pozorovatelem celého příběhu. Jako jediná z postav znám příběh od začátku do konce,“ usmívá se.

Podpatky i hudba Vladivojny

Scéně bude dominovat suchý strom uprostřed jeviště. Dámy se musejí vypořádat s pohybem na vysokých podpatcích. „Strom byl můj nápad, jde o symbol vyprahlosti, mrtvé krásy, stejně jako celá suchá zahrada,“ vysvětluje autor scény a kostýmů David Janošek. S režisérkou Jankou se při vytváření inscenace s velkou důvěrou doplňují. Jako muž má slabost pro podpatky, zejména ty vysoké. „Když tedy Janka přišla s nápadem konkrétně rudých podpatků, s radostí jsem souhlasil,“ doplňuje.

Diváky jistě zaujme také hudba ostravské zpěvačky, textařky a výtvarnice Vladivojny La Chia. Inscenaci z roku 1936 posunuje blíže k současnosti.

„Věřím, že skvělá skladba inscenačního týmu a obrovská chuť, se kterou se do této těžké látky dámská část souboru pustila, zasáhne nejedno divácké srdce,“ dodává na závěr dramaturgyně činohry Michaela Doleželová. 

František Berger