Stou sezonu oslaví Moravské divadlo zvučnými jmény režisérů. “Tato sezona se nese spíš v klasickém duchu, příští bych naopak rád pojal moderně,” poznamenal šéf baletu Michal Štípa, který ke spolupráci pozval aktuálně zřejmě nejznámějšího českého choreografa Petra Zusku. “Ten s olomouckým souborem nastuduje svou mimořádně úspěšnou inscenaci Sólo pro tři, která se hrála několik sezon v pražském Národním divadle,” přiblížil Štípa. Inscenaci s hudbou Jacquese Brela, Karla Kryla a Vladimíra Vysockého šéf olomouckého baletu dobře zná, jako sólista baletu Národního divadla v ní sám účinkoval.

V netradiční roli se představí další známá tvář - režisér Jiří Strach. Vůbec poprvé totiž bude režírovat operu. “Byl jsem ze setkání s ním mile překvapen,” přiznal umělecký šéf souboru opery a operety Miloslav Oswald. “Vůbec jsem nevěděl, že pan Strach je muzikant. Rozhodně není na škodu, že umí číst noty,” pousmál se Oswald. Narážel tak na skutečnost, že k nastudování oper jsou činoherní režiséři zváni poměrně často, většinou ale nemají hudební vzdělání. “Ale přinesou jiný pohled. Ovšem mít činoherního režiséra, který rozumí partituře, taky není špatné,” dodal. Strach bude přitom operu režírovat vůbec poprvé. A to rovnou jednu z nejznámějších - Dvořákovu Rusalku. “Vycházel jsem při výběru inscenací z repertoáru, který byl nasazen v historicky první sezoně před sto lety. Už v této sezoně jsme tak zařadili Cornevillské zvonky a Mamzelle Nitouche, v té následující to bude Rusalka a ještě jedno představení, které zatím nebudu odtajňovat,” doplnil Oswald.

I činohra přivítá známého režiséra. Miroslav Krobot má k Olomouci vřelý vztah, před několika lety zde natáčel film Kvarteto. V Moravském divadle v příští sezoně nastuduje drama Zánik samoty Berhof. “Chtěl jsem při sestavování plánu této jubilejní sezony vybrat takové tituly, abych připomenul všechny etapy olomouckého divadla. Tedy nejen tu českou, jejíž výročí slavíme, ale i tu německou, která jí předcházela,” zmínil šéf činohry Roman Vencl. Co přesně to znamená, se diváci dozví až po odtajnění celého programu na jaře, slíbil ale i jednu českou premiéru. “Co se týká Zániku samoty Berhof, je to text, který spojuje oba světy, český i německý. Navíc, jeho autor Vladimír Körner pochází z Prostějova! A s panem Krobotem jsou přátelé,” vysvětlil Vencl, proč zvolil zrovna tuto inscenaci, kterou diváci znají i díky stejnojmennému filmu a románu.

Divadlo se v rámci oslav chystá uspořádat i řadu dalších akcí. Už 19. ledna to bude den otevřených dveří, v dubnu se bude konat výstava v Senátu, chystá se i další výstava ve Vlastivědném muzeu. V srpnu pak v rámci letní etapy zahradnické výstavy Flora vyroste v areálu výstaviště takzvaná prozatímní scéna, na níž se kromě souborů Moravského divadla představí i řada hostů. Dění na scéně bude pokračovat i po skončení Flory, divadlo na ní plánuje uspořádat i tradiční zahajovací galavečer, který se letos ponese v ještě slavnostnějším duchu. Stoleté výročí připomene také slavnostní večer 6. září, kdy se ve speciálním programu představí významní umělci spojení s Moravským divadlem. “Těšíme se, že uvidíme řadu bývalých kolegů,” nastínil ředitel divadla David Gerneš. A doplnil, že stoletá sezona by možná mohla přinést ještě jedno překvapení. “Rádi bychom nasvítili naši budovu tak, aby po setmění byla opravdovým kulturním majákem. A také bychom rádi nechali zrestaurovat naši unikátní historickou oponu,” slíbil Gerneš.

Divadlo v Olomouci sídlilo na mnoha místech, současná budova byla otevřena v roce 1830. Přestože se jednalo o německou scénu, český repertoár se v divadle hrál také, byť velmi zřídka. V roce 1884 ho však tehdejší radnice zakázala. Až po vzniku Československa byla scéna přejmenována na České divadlo, provoz byl zahájen 1. září 1920 symbolicky Smetanovou Libuší. Divadelníci ale svým někdejším utiskovatelům neoplatili stejnou mincí a německy se ani v Českém divadle hrát nepřestalo. Až do okupace byla v němčině zhruba třetina repertoáru. Během války byli Češi zahnáni do jiných sálů, už v roce 1942 se začalo hrát v nové budově v Hodolanech, která pak divadlu sloužila k různým účelům až do nedávné doby. Po válce se divadlo dočkalo mnoha změn, několikrát se měnil i název. Postupně se jmenovalo Městské divadlo v Olomouci, Krajské oblastní divadlo Olomouc, Divadlo Oldřicha Stibora a Státní divadlo Oldřicha Stibora. Název Moravské divadlo se používá od roku 1992.

Jan Procházka