Dnes a zítra

Divadelní prázdniny - nehraje se

Naše tipy
22.8 (čt) sk. - 20:00

Sluha dvou pánů

Skoro bleší cirkus

OPEN AIR - festival Moravské divadelní léto - Amfiteátr Velká Bystřice

23.8 (pá) sk. - 20:00

Kupec benátský

Kdo si půjčí, musí splácet

OPEN AIR - festival Moravské divadelní léto - Fort Křelov

24.8 (so) sk. - 20:00

Robin Hood

Klobouk s peřím, luk a kamizola, ale myslivec to není

OPEN AIR - festival Moravské divadelní léto - Fort Křelov

25.8 (ne) sk. - 20:00

Noc na Karlštejně

Romantická komedie plná známých a oblíbených melodií

OPEN AIR - festival Moravské divadelní léto - Korunní pevnůstka Olomouc

26.8 (po) sk. - 20:00

Starci na chmelu

Když dva jsou jako jeden

OPEN AIR - festival Moravské divadelní léto - Korunní pevnůstka Olomouc

27.8 (út) sk. - 20:00

Balet Gala

Galavečer

OPEN AIR - festival Moravské divadelní léto - Korunní pevnůstka Olomouc

Kulturní oko: Třikrát divadlo

Olomoucký deník, 4.7.2016

V rubrice Deníku Kulturní oko Petra Hanušky vybírá jeho autor a zároveň literární kritik významné kulturní počiny. Dnes se zabývá představeními, která navštívil či očekává.


Třikrát divadlo.

Z toho jednou one man show, jednou opera, jednou literární předloha. Tak by se dalo stručně shrnout mé dnešní kulturní zastavení.

To první připravila pro olomoucké publikum agentura GONG. V kině Metropol nabídla v polovině června divadelní hru pro jednoho herce nazvanou Vysavač, v níž vystoupil Bohumil Klepl.


UKLÍZEČ NA JEVIŠTI


Přímo pro něj ji napsal a režíroval Patrik Hartl, premiéru si odbyla před necelým rokem 13. července 2015. Když jsem se na ni chystal, těšil jsem se na určité srovnání s hrou Hvězda, kterou sepsal stejný dramatik pro herečku Evu Holubovou.

Klepl a Holubová jsou pro mne ztělesněním eruptivního komického herectví, jednou v ženském, podruhé v mužském vydání. Srovnání dopadlo lépe pro dámu, a to především díky vydařenějšímu divadelnímu kusu i hereččině bohatšímu rejstříku pohybujícímu se od ženského třeštění až po melancholičnost překrytou neumdlévající životní bojovností. Kleplova produkce v masce prostého uklízeče v supermarketu, který je zcela oddán svému vědecky pojatému řemeslu a platonické lásce k nedostižné mladé dívce, tolik prostoru jeho hereckému gestu nedává. Přesto nebudu tvrdit, že jsem se během devadesáti minut nezasmál či nedej bože nudil.

Pominu-li divácky vděčné plebejské vtípky nováckého ražení, pak návratné lekce z teorie zasvěcení do uklízecí mantry s vyvrcholením lapání kávových zrn a pavoučí sítě bez pavouka, respektive přímo eroticky dráždivé osahávání multifunkčního vysavače jiskří originalitou. A zatímco materiální vybavení pódia v případě produkce Evy Holubové zabralo celou plochu jeviště, Klepl si vystačil s jediným nápaditě vybaveným uklízecím vozíkem.


KOUZELNÁ FLÉTNA


Moravské divadlo v Olomouci přineslo v červnu premiéru opery ve dvou jednáních W. A. Mozarta Kouzelná flétna. Sic bezbřehý milovník úžasné hudby geniálního skladatele nejsem v žádném případě odborně povolaným k soudům nad kvalitou či poklesky jeho pěveckého i hudebního nastudování.

Přesto v porovnání s provedeními, co jsem viděl v Praze či v různých televizních přenosech, musím bezelstně konstatovat, že jsem byl mile překvapen.

Hned na první pohled nápaditou scénou, která zůstala věrna spíše tradicionalistickému pojetí než úlitbě dnes tolik propagovaného modernistického ztvárnění. Skvostnými kostýmy zhotovenými ve stejném duchu. Češtinou v mluvených pasážích, která posluchače ještě intenzivněji vtahuje do děje, jenž hraje v opeře důležitou roli a je trošičku komplikovanější (překladu se zhostil olomoucký básník Radek Malý).

Hereckými výkony, v nichž vynikají především Papageno Martina Štolby vtipně bloudící mezi diváky a tři dovádiví chlapci s gustem podaní Radoslavou Míčovou, Petrou Savaskan a Michaelou Dvořákovou.

I v zapojení, resp. v nástupech téměř ze všech prostor Moravského divadla.

Prvně by měly být hodnoceny pěvecké výkony, ale to přenechám opravdu specialistům. Za své laické ucho musím s uspokojením prohlásit, že Sarastro Davida Szendiucha, Papageno Martina Štolby či Papagena Lucie Janderkové mě potěšili.


KOSÍ HNÍZDO


Na třetí divadelní produkci se chystám. To proto, že jsem zatím četl jen její textovou předlohu. Napsal ji Zdeněk Drozda (1942–1994), divadelník a spisovatel, ale především vyučený pekař, který část svého života věnoval výchově svých dvou mladších sester. A právě o tomto „životě“ napsal knihu vzpomínek nazvanou Kosí hnízdo.

Ačkoli vychází z autobiografie, povýšil ji na vydařenou literární zprávu o časech, v nichž běsnili Hitler, Stalin či Gottwald. Jen chviličku jsem měl pocit, že čtu chlapeckou variantu vyprávěnek Helenky Součkové z prózy Ireny Douskové Hrdý Budžes. Svět dětské bezelstnosti se s přibývajícími lety a v konfrontaci s tvrdými životními podmínkami proměňuje v úžasnou schopnost překonat téměř každé protivenství stavící se malému hrdinovi do cesty.

I tak v povětšinou humorných vyprávěnkách neschází poláčkovsky laděné klukovské dobrodružství, stejně jako sociální osten těžce se mi kdysi zabodávající do srdce při povinné četbě Plevova Malého Bobše. Kosí hnízdo pro Vršovické divadlo Mana zdramatizovala Eva Miláčková, pod režijním vedením Eleny Strupkové v něm vystupují Luděk Nešleha a Jiří Lábus. Údajně skvěle! Uvidíme.


Petr Hanuška


19.7.2016