Ostrá komedie o romantickém tématu

16. 10. 2017 / Napsali o nás
Co vás napadne jako první, když se řekne slovo svatba? Láska? Manželství? Rodina a děti? Romantika? Líbánky? Nebo něco úplně jiného? Je svatba skutečně jen otázkou partnerského vztahu mezi dvěma lidmi? A není to také záležitost byznysu? A co je důležitější, jak svatba vypadá? Anebo s ní spjaté emoce? Tento výčet otázek se prolíná novou komedií Vzpoura nevěst v Moravském divadle Olomouc.

Vzpoura nevěst je dílem autorské dvojice dramaturgyně Michaely Doležalové a režisérky Janky Ryšánek Schmiedtové, jež má především pole působnosti v Ostravě. Jde tak o spolupráci ostravských scén s olomouckými, jelikož zde například hraje také Tereza Císovská z Komorní scény Arény v Ostravě.

Svatba jako byznys

Středem zájmu je svatební agentura Beremese.cz a její pobočka, která je laděna do typického salónu pro nevěsty, kde vše hýří světlými barvami v „načančaném“, kýčovitém stylu, avšak hra se světlem příjemně dotváří tento svatebně nudný prostor. Kdo jiný by mohl zde vystupovat než budoucí nevěsty? Ano, diváci se zde dostávají do společnosti vedoucí agentury, doktorky Zapletalové (Tereza Císovská nebo Kateřina Vainarová), která vede kurz pro pětici klientek: Janu (Vlasta Hartlová), Hanu (Vladimíra Včelná), Petru (Daniela Krahulcová), Romanu (Naděžda Chroboková-Tomicová) a Marii (Vendula Nováková), a jednoho klienta – Marka (Marek Pešl). Každá ze zmíněných postav představuje úplně jiný prototyp člověka, který se na doktorku obrací s rozdílnými problémy. Marie trpí přejídáním a nesnáší svou potenciální tchýni, Romana se vdává už po třetí, Hana je pornoherečka, Petra se urputnými plány o svatbě snaží vyřešit volbu svého partnera, Jana neví, proč by měla po padesáti letech společného života obnovovat manželský slib a Marek nechápe, proč si jeho přítel přál, aby navštívil zrovna takový kurz.

Salón tedy nemá pomoci nevěstám jen s výběrem šatů, ale i s organizací svatby a vybranými způsoby, jak se má správná nevěsta chovat. Vše je předem dáno a nese si svůj systém. Účastnici kurzu jsou nuceni zapomenout na romantiku, ale naopak musí začít vnímat svatbu jako byznys. Několikrát za představení se opakuje věta: „Kdo platí, může vše.“ Posvátný obřad dvou do sebe zamilovaných lidí se najednou mění v pouhou smlouvu, která je i není výhodná pro oba, ale co se za ní skrývá, nikoho nezajímá. Doktorka svým svěřencům předkládá takzvaný „list to do“, kterého se mají držet. Chvílemi to spíše působí, že jim nechce pomoci ke šťastnému manželství, ale vygumovat jim hlavu a zazdít jejich emoce.

S růžovými brýlemi i bez nich

Postavy jsou výborně umístěny do kontrastů, což je zřetelné především u namyšlené Petry plné iluzí a staré Jany ochuzené o růžové brýle. Díky tomu má hra divoký spád, na kterém se podílí i ostrý hovorový jazyk občas plný vulgarismu a ironie. Kostýmy, které na jednu stranu působí maškarádně, ale na druhou jsou příjemně sladěné i s prostorem, lehce divákovi napovídají o charakteru dané postavy. Herci vkládají do svých rolí notnou dávku energie, kterou tato na první pohled jednoduchá komedie potřebuje. Z hereckého týmu nejvíce exceluje Vladimíra Včelná, které role Hany sedla a její drsné, ale upřímné a vtipné hlášky vyvolávají v diváckých řadách smích. Za zmínku stojí i herecký výkon Marka Pešla, ten se bravurně ujal role gaye toužícího po registrovaném partnerství, který ovšem má nad situací nadhled a útoky na svou orientaci ze strany ostatních účastnic bere s humorem, což dodává inscenaci na její drsné komičnosti bez příkras a zároveň paroduje dnešní svět plný homofobie.

Po pár lekcích dochází ke vzpouře proti doktorce Zapletalové, která své klienty záměrně kritizuje. Ti, najednou místo věcí kolem svatby začnou řešit sebe a projdou si duševní hygienou, kdy si uvědomí, proč chtějí vstoupit do sňatku manželského. Na závěr se vše však vrací ke staré hře paní doktorky Zapletalové, která klienty přivádí až k samotnému oltáři. Zda odpoví ano či ne, však závisí na samotných aktérech.

Petra Kupcová

Artikl.org, 11.10.2017