Příběh o hovniválovi potěšil malé i velké diváky

8. 9. 2008 / Napsali o nás
V sobotu 6. září odpoledne otevřelo Moravské divadlo sezónu 2008-2009 novou inscenací pohádky pro děti i dospělé Jak se hovnivál chtěl stát motýlem. Otevření bylo v několika směrech symbolické.

Hra je dílo olomoucké provenience a bylo napsáno před třemi lety pro divadlo Tramtárie. Autorskou dvojici tvoří olomoucký šéf činohry Roman Groszmann a jeho brněnský kolega Jan Šotkovský. Hra, zasazená do světa hmyzu, pokračuje v tradici české literatury, která takto zástupně promlouvala k lidem již několikrát. Připomínat v této souvislosti Karla Čapka nebo Ondřeje Sekoru je zbytečné.Hru Jak se hovnivál chtěl stát motýlem nastvudoval Roman Groszmann na vlastní scéně, příhodné kostýmy pro novou inscenaci navrhla Zuzana Přidalová. Dramaturgem nového nastudování se stal Miroslav Ondra, který současně ve hře hostoval jako koník Toník. Do postav hovnivála Ríši, kterého při premiéře hrál Petr Tlustý, nejchytřejšího brouka Rudolfa v nastudování Petra Jarčevského, motýla Klaudinky v podání Vladimíry Včelné a pavouka Matyldy zpodobené Ivanou Plíhalovou rozložili autoři nejrůznější lidské povahy a vytvořili situace, v nichž se každý mohl bezprostředně projevit. Zřejmější a herecky sugestivnější byly „polohy“ negativní – krvelačnost pavouka Matyldy, omezenost nejchytřejšího Rudolfa, zakomplexovanost hovnivála Ríši, naivita a zchlubnost Klaudinky či povahová nevyhraněnost koníka Toníka. Díky textu, naplněnému jednak situační komikou, jednak dramatickými střety, byl proces vystřízlivnění a jisté „humanizace“ přirozený, takže do „hmyzího“ pekla byla odsouzena jen výtečně hrající Ivana Plíhalová jako Matylda. Ostatní život poučil. Nakonec přijali za svou svoji podstatu a uvědomili si, že i s tím, čím je osud vybavil, mohou posloužit všem kolem a životu zvláště. Samozřejmě za předpokladu, že budou sledovat a naplňovat přirozenost světa a jeho podstatu.Malí a velcí diváci hercům fandili a přáli. Líbil se Petr Tlustý, fandilo se Miroslavu Ondrovi, Petr Jarčevský se dočkal potlesku na otevřené scéně, obdivována byla Vladimíra Včelná a všichni si uvědomili, že Ivana Plíhalová je vlastně všechny stmelila, za což i jí patří poděkování.V pohádce musí vždy zvítězit dobro; tentokrát s pocitem jisté katarze odcházeli z divadla opravdu všichni. Snad jim ten pocit vydržel alespoň do večerních zpráv.

www.olomouc.cz | autor: Bohumír Kolář (RECENZE)