Děj hry může na první pohled působit poměrně jednoduše a taky jednoduchý je. Tom pracuje v reklamní agentuře a při obědové pauze potká v jídelně Helenu. Zpočátku si ji měří kritickým pohledem, avšak stačí jeden krátký rozhovor, aby se do ní zamiloval. Postupem času se o jeho nové známosti dozví dva Tomovi kolegové – jeho kamarád Carter a bývalá přítelkyně Jeannie. Počínaje touto chvílí je Tom vystaven tlaku a posměškům, se kterými má velký problém se vyrovnat. 

Ačkoli se jedná o hru zhruba patnáct let starou, díky přepracování režisérem Romanem Venclem a dramaturgem Miroslavem Ondrou skvěle vystihuje dnešní dobu. Tomáš má nutkání fotit si každé jídlo a kontrolovat složení potravin. Naopak Helena působí, jako by do současné doby vůbec nepatřila. I když je mladá, zábavná a sečtělá, nedokáže pochopit Tomovy moresy s Instagramem a jeho posedlost zdravým jídlem. Stejně jako Tom i Carter a Jeannie následují trendy dnešní doby, a proto jim jde především o vzhled a tu správnou prezentaci sebe samých. V momentu, kdy se jedna z postav, namyšlený a sexistický Carter, dovídá, že se Tom schází se silnější dívkou, neodpustí si poznámky typu: „Já nevěděl, že ses dal na lov velryb“. Přestože postava Cartera působila nesympaticky a povrchně, v jednom jeho výroku jsem mu musela dát za pravdu, neboť na naši společnost stále platí, a sice že lidé nemají rádi odlišnost. Tím myslel nejen osoby trpící obezitou, ale například také homosexuály a lidi s handicapem.

Herečka Jana Posníková hrála Helenu tak přesvědčivě, že mě svým ztvárněním úplně uhranula. Věřila jsem jí každičké slovo a obzvlášť ke konci inscenace jsem měla na krajíčku. Skvěle se předvedl i Tomáš Krejčí v roli Toma, Carter v podání Petra Vaňka a Daniela Klevetová jako Jeannie. 

Jediné negativum, které musím zmínit, je volba hudebních vložek od popových interpretů, mezi které patří například Ed Sheeran, One Direction nebo Lady Gaga. Vybrané písně příliš nekorespondovaly se situacemi na jevišti. Například před scénou, kdy Helena s Tomem sledují film a užívají si své zamilovanosti, se spustila píseň od Justina Biebera Love Yourself, která je ale spíše rozchodová. Chápu, že režisér vybíral hudbu podle aktuálních trendů, přesto si však myslím, že je v tomto případě třeba přemýšlet i nad textem jednotlivých skladeb, aby scény podtrhly nejen svou melodií, ale i významem.

Inscenace Tlustý prase v podání Moravského divadla ve mně vyvolala pocity, které jsem u žádného jiného komediálního představení nezaznamenala. Po zatáhnutí opony jsem se musela zamyslet, zda by se mnou můj partner zůstal, kdybych byla o dvacet kilo „hezčí“, či naopak zda bych chtěla já jeho, kdyby se proměnil v „tlustý prase“. Svou úvahou jsem dospěla k závěru, že i když se mnoho z nás navenek tváří mírumilovně a tolerantně, tak v budoucnu můžeme čelit výzvám, při kterých zjistíme, jak moc je pro nás názor druhých důležitý. Právě s takovou výzvou se musel poprat i Tom. Pokud vás zajímá, zda uspěl, rozhodně byste si neměli nechat tuto inscenaci ujít. Třeba budete sami překvapeni, nakolik vás její vyvrcholení zasáhne.

Petra Besedová