Začněme tím, jak moc zasahuje covid a neustále vyhlašovaná a obměňovaná protiepidemická opatření do přípravy programu, do zkoušek a samotných představení?

Celá pandemická situace nás samozřejmě ovlivňuje stejně jako všechny ostatní segmenty v oblasti služeb. Pro nás je velmi náročné zejména to, že musíme každý den řešit, zda někdo nezůstal v karanténě, zda někdo neonemocněl. V návaznosti na to pak musíme měnit program. Chápeme, že tyto náhlé změny představení mohou divákům činit obtíže a jsme moc rádi, že nám zachovávají přízeň. Děláme maximum pro to, abychom představení vždy uskutečnili. Pro divadlo jsou zároveň nepříjemné časté změny podmínek pro návštěvu představení. Pro návštěvníky to znamená určitou nejistotu, pro nás je to zase administrativa navíc. Bohužel pandemie a navazující opatření s námi už nějakou dobu jsou a my si na tuto situaci musíme zvyknout a přijmout ji. Asi to ještě nějakou dobu bude náš každodenní standard.

Kvůli covidu jste už museli odkládat premiéry a posouvat start sezony. Některé nové tituly jste dokonce odehráli pod širým nebem v rámci akce Moravské divadlo na Floře. Jak zpětně hodnotíte tento netradiční projekt, kdy jste měsíc hráli venku na výstavišti?

Moravské divadlo na Floře pro nás byla skvělá zkušenost, na kterou chceme rozhodně navázat v letošním roce. Tento projekt má velký potenciál přilákat nové diváky a zpřístupnit kulturu širším masám. Hraní pod širým nebem je netradiční zážitek. Samozřejmě chápu, že to pro abonenty musel být šok, když na premiérových představeních neseděli v sametové lóži a museli vzít zavděk plastovými židličkami. Nicméně ohlasy na tuto akci byly vesměs pozitivní a my už se těšíme na její pokračování.

Pandemie covidu se promítla také do speciálního projektu Sloup světla, který divadlo uvedlo v rámci oslav Dnů evropského dědictví. Bylo to poprvé, kdy jste se v programu těchto oslav nepředstavili s klasickým divadelním představením. Jak vlastně myšlenka Sloupu světla vznikla?

V podstatě jsme navázali na projekt Balet pro Olomouc, který se v rámci Dnů evropského dědictví uskutečnil v září 2020. Letos měl být na řadě soubor opery a operety a my hledali, jakým způsobem sólisty, sbor a orchestr do programu zapojit. Vzhledem k tomu, že divadla byla téměř rok zavřená a celá společnost se potýkala s pandemií koronaviru, nám nepřišlo šťastné „odbýt“ oslavy Dnů evropského dědictví standardním divadelním představením. Chtěli jsme nabídnout takový program, u kterého by diváci zvolnili, zamysleli se a uctili památku těch, kteří koronaviru podlehli. Stejně jako naši předkové stavěli morové sloupy a prosili tak za konec tehdejších epidemií, chtěli jsme i my uměleckými prostředky vztyčit pomyslný sloup světla a udělat tečku za pandemií.

Počítáte s komponovaným programem, do kterého se zapojí všechny umělecké soubory, i v roce letošním?

Myslím si, že velká síla třísouborového divadla je právě v jeho variabilitě a možnosti prolínání se. Zároveň si myslím, že jedna z cest, kterými bychom se chtěli v budoucnu vydat, je právě příprava exkluzivních projektů, které nebudou navázané jen na divadelní budovu. Nemusí jít jen o projekty ke Dnům evropského dědictví, rádi bychom dělali site specific projekty, které budou šité na míru místům, v nichž se odehrávají, nebo projekty, které budou s diváky pracovat a zapojovat je jinak, než jak jsou zvyklí v divadle.

Krátce před premiérou inscenace Louskáček Kouzelný příběh jste zveřejnili informaci, že její režisér a choreograf Michal Štípa končí ve funkci uměleckého šéfa baletu. Můžete objasnit důvody tohoto odchodu?

Rozhodně nešlo o nic dramatického. Na začátku sezony jsme se na vzájemném pohovoru dohodli na ukončení spolupráce. Michal odvedl pro divadlo obrovský kus práce, co se týká choreografií k inscenacím a celkové práce se souborem. Za to mu moc děkuji. Některé pracovní vztahy holt trvají kratší dobu a my jsme se s Michalem dohodli, že ve funkci uměleckého šéfa skončí ke konci roku 2021.

Kdo Michala Štípu ve funkci nahradí?

Jeho nástupcem je dlouholetý sólista Národního divadla Brno Jan Fousek, který je rovněž zkušeným a uznávaným pedagogem na brněnské Taneční konzervatoři. Je to člověk, který náš soubor dobře zná, protože se podílel na přípravě inscenace Giselle. Slibujeme si od něj navázání na uměleckou kvalitu souboru, kterou nastolil Michal Štípa, a postupné navýšení této kvality. Zároveň věříme, že jako pedagog pomůže navázat spolupráci divadla se zmíněnou konzervatoří a tím také zachovat personální stabilitu souboru.

Personální změny chystáte také ve vedení souboru opery a operety.

Divadlo je živý organismus a čas od času potřebuje změnu také proto, že je třeba přicházet s novou energií, novou invencí. V klasických oborech je zvykem, že manažer po čase změní místo, aby nezůstal ve vyjetých kolejích, V uměleckém světě to platí dvojnásob. Proto jsme v září vypsali rekonkurz na uměleckého šéfa souboru opery a operety. Komise, v níž zasedli umělecký šéf opery Jihočeského divadla Tomáš Ondřej Pilař, ředitel Jihočeského divadla Lukáš Průdek nebo umělecký šéf opery Slovenského národního divadla Lubor Cukr, vybrala Veroniku Loulovou, která je zakladatelkou a ředitelkou uměleckého kolektivu Run Operun. Spolu s ní nastoupí od nové sezony do vedení souboru také dramaturgyně Vilma Bořkovec a šéfka managementu Adriána Spišáková. Tato změna má vést k posunutí celého souboru směrem nahoru, aby byl více vidět nejen v rámci města a kraje, ale i ve středoevropském kontextu. Chceme, aby soubor ještě více podtrhl svůj význam z hlediska historického i současného a byl opravdovou perlou Olomouce.

V uplynulém roce se vám podařilo získat pro režii v olomouckém divadle Miroslava Krobota. Představí se podobně velké jméno i v některé z nových inscenací roku letošního?

Rozhodně ano. Myslím si, že na konci roku jsme nastavili nový standard, který chceme nadále prohlubovat. V Moravském divadle budou i nadále hostovat režiséři z pomyslné extratřídy, mezi něž Miroslav Krobot určitě patří. Moravské divadlo bude ambicióznější a bude čím dál častěji zvát hosty, kteří jsou oceňovaní a dlouhodobě úspěšní. Hned na první inscenaci roku 2022, tedy adaptaci Roku na vsi, se právě takové osobnosti podílejí. Režie se ujala Janka Ryšánek Schmiedtová, choreografii připravila Miřenka Čechová a hudbu složil Ivan Acher. Zmíním také kanadského choreografa Paula Chalmera, který se souborem baletu nastuduje taneční adaptaci románu Obraz Doriana Graye. Další režisérská jména odtajníme na jaře během představování premiér příští sezony.

Jak byste shrnul rok 2021 a co byste si nejvíce přál do roku letošního?

Rok 2021 byl rozhodně netradiční, těžký, plný výzev, ke kterým se naše divadlo postavilo čelem a dokázalo si v nelehké době zachovat tvář a přijít s novými projekty, které budou do budoucna určovat směr divadla. Za to patří velký dík všem kolegům. Nejvíce bych si přál, aby rok 2022 byl normální, co se týká návratu k životnímu standardu, na jaký jsme byli zvyklí. Pro Moravské divadlo půjde dost možná o zlomový rok, kdy bude chtít být výrazně ambicióznější a stavět na základech, které vytvořilo v uplynulých letech. 

(ond)