Stáří je handicap jen pro staré, tvrdil Řehák

24. 7. 2017 / Napsali o nás
Nezapomenutelný zedník Lorenc ve filmu Na samotě u lesa a jedinečný abbé v Rozmarném létě. Dvě role, které ztvárnil František Řehák, přinesly tomuto olomouckému herci nejen slávu, ale také řadu velkých divadelních nabídek. On přesto zůstal věrný hanácké metropoli, městu, v němž v mládí začínal a které považoval za nejkrásnější v republice.

František Řehák 28. června navždy odešel. Bylo mu 93 let.

„Myslím, že pan Lorenc i abbé z Rozmarného léta byli skvělí, určitě v nich bylo kousek z Františka, ale byly to přece jen role. V civilu byl velmi přátelský, otevřený a měl rád lidi,“ zavzpomínala na svého kolegu a dlouholetého přítele olomoucká herečka Ivana Plíhalová, která s ním hrála i v jeho vůbec poslední inscenaci na jevišti Moravského divadla Naši furianti.

František Řehák se narodil v roce 1923 v Novém Bydžově. Svou hereckou dráhu nastoupil jako ochotník. Jak zdůraznil při svém posledním rozhovoru v říjnu 2008, do Olomouce vlastně postupně směřoval. „Zdejší divadlo mělo před válkou i během ní nesmírný zvuk a odcházely do něj velké hvězdy. Snili o něm i členové kočovné divadelní společnosti, se kterými jsem cestoval,“ popsal. Ochotníci z Bydžova, Pelhřimova i Pardubic podle něj navzájem soutěžili, kdo se dostane do Jiráskova Hronova, většina se jich nakonec uchytila v Praze. On se naopak s dalšími kamarády vydal cestou přes oblastní a profesionální divadlo. „Po válce, kdy se nám hercům otevřel svět, jsem odešel přes Mladou Boleslav a vojenskou službu přímo do hvězdné Olomouce. Jako mladý začínající herec, který věděl o pověsti olomouckého divadla, jsem tuto štaci prostě nemohl minout.“

V Olomouci už zůstal natrvalo. Do roku 1952 dostal dvě nabídky do Prahy, ale odmítl je. Naopak načas odešel hrát do Zlína. „Nakonec jsem se ale vrátil do Olomouce. Poznal jsem tu totiž jednu krásnou dívku, zamiloval se a pak jsme se vzali,“ vysvětlil Řehák. Se ženou strávili v manželství přes šedesát let.

Řeháka neminuly ani vrcholné nabídky – z Krejčova Divadla za branou a Vinohradského divadla. „Do Divadla za branou jsem vydržel tři roky dojíždět, pak jsem ale definitivně zůstal s rodinou v Olomouci, syn se zrovna chystal na gymnázium,“ vzpomněl. V 90. letech, kdy byl Řehák už v důchodu, se ozvalo také Vinohradské divadlo a nabídlo mu roli po Iljovi Prachařovi s Jiřinou Bohdalovou. „Neváhal jsem. Za devět měsíců jsme představení odehráli dvaapadesátkrát a paní Jiřina Jirásková mi nabídla smlouvu. Domluvili jsme se na půl úvazku, a najednou prásk. Ozvalo se zdraví a já už se nemohl ani nechtěl vrátit,“ posteskl si.

Už v důchodu si Řehák střihnul i další filmové role. Zahrál si v Menzlově snímku Obsluhoval jsem anglického krále a také v televizním filmu Návštěva Prahy s vraždou, kde hrál Jiřímu Menzlovi otce. Symbolicky tak uzavřel menzlovskou dekádu i své herectví.

Podle Ivany Plíhalové byl Řehák nesmírně poctivý herec. Nešetřil také radami mladším kolegům. „V divadelním kolektivu byl František velmi oblíbený a ctěný. Po Josefu Bekovi, Slávce Budínové a Iljovi Rackovi, kteří v Olomouci působili v padesátých letech, byl František také díky svým filmovým a televizním rolím nejznámější olomouckou hereckou osobností,“ poznamenala.

Řehák byl přesvědčený, že v životě lidí mnohdy velké věci rozhodne náhoda. Jen štěstí ale podle něj nestačí:

„Chce to také mít svůj cíl a za tím si jít. Mladí by si měli uvědomit, že stáří je handicap pro staré. Oni by si měli starých i přes všechny zápory vážit. Mají totiž život za sebou a řadu zkušeností.“

František Řehák v říjnu 2008, kdy slavil pětaosmdesátiny. Od té doby už médiím neposkytl žádný velký rozhovor.

Olomouckou kulturní scénu na konci června opustil jeden z jejích nejslavnějších představitelů – herec František Řehák.

František Řehák i přes svou hvězdnou hereckou kariéru neopustil Olomouc. Hanáckou metropoli totiž miloval.

Lenka Strnadová

5plus2, 14.7.2017