Jedná se o druhé uvedení hry tohoto autora v Moravském divadle, k tomu předchozímu však došlo už před devatenácti lety.

Děj se odehrává v newyorském bytě, do kterého postupně přichází pět postav řešit svůj partnerský pětiúhelník. Psychiatrická Phyllis (Ivana Plíhalová) se snaží vyrovnat s rozpadem manželství, zatímco jí její přítelkyně Carol (Vladimíra Včelná) vypráví, jak se do jejího manžela Sama (Jaroslav Krejčí) zamilovala. Carolin manžel Howard (Petr Kubeš) má pro toto vzplanutí zpočátku větší pochopení než Phyllis, když se však na scéně konečně objeví i Sam, dojde mezi nimi k nefalšované žárlivé potyčce. Partnerské neshody navíc podpoří i příchod další Samovy milenky Julie (Daniela Krahulcova), takže se celá situace komplikuje stále víc.

Nositelem allenovského humoru se stává především Petr Kubeš, a to nejen díky typickým brýlím s černými obroučkami, ale zejména díky celé škále hereckých výrazů, které v průběhu představení ukáže. Slovní humor obohacuje o řadu gagů, do děje vstupuje nečekaně a jeviště si získává pro sebe. Roli maniodepresivního spisovatele zvládá výborně a na jevišti takříkajíc téměř vypustí duši. Podobně si vede i Ivana Plíhalová, které její role sice nedovoluje vymetat podlahu, zato své herecké kolegy častuje celou řadou peprných výrazů, které podává s razancí sobě vlastní. Na jedničku se se svou úlohou vypořádala i Daniela Krahulcova, která i krátkou dobu pobytu na scéně využívá na maximum.

Scénu a kostýmy si vzala na starost taktéž režisérska dvojice. Kostýmy skvěle vystihují jednotlivé charaktery - volnomyšlenkář Sam se objevuje v koženém oblečku s motorkářskou helmou pod paží. Phyllis, jako jediná postava, která se po celou dobu představení nachází ve svém bytě, je oblečena do domácích kalhot, trika a vytahaného svetru. Kontrastně k ní působí povrchní Carol, jež na scénu přichází v elegantních modrých šatech, přes které má přehozený bílý kožíšek. Účelně působí i scéna, kterou netvoří žádné v inscenaci nevyužité rekvizity. Dominantní je žlutý gauč, na kterém se v průběhu představení vystřídají všechny postavy. V pozadí scény se nachází dveře do chodby, které herní prostor rozšiřují o další část, neboť postavy často mluví i zpoza stěny. Klasický newyorský obývací pokoj je obohacen o konferenční stolek, křeslo, v pozadí stojící pokojovou květinu a dřevěnou komodu s několika zásuvkami, která slouží i jako bar. Podlaha je přitom po celou dobu představení poházená papíry a prázdnými lahvemi od alkoholu.

Inscenace Central Park West je v kontextu pokusů Moravského divadla o uvádění komorních dramat dalším krokem vpřed. Důkazem toho, že olomoucké publikum každý takový počin rádo odmění svou přízní, byl nejenom dlouhotrvající intenzivní potlesk, jehož se tvůrci na první repríze dočkali, ale i až do konce dubna vyprodaná představení. Pokud se tedy rozhodnete na tento velmi zdařilý počin z dílny olomoucké činohry vydat, určitě nebudete litovat.

Lenka Petrlová