Vyrůstal v rodných Radslavicích a zpočátku to vypadalo, že se přidrží rodinné tradice. Vyučil se řezníkem (jeho tatínek provozoval řeznictví), pracoval na jatkách. Současně ale také hrál divadlo s ochotníky. Rozhodl se udělat si maturitu, vystudoval obchodní akademii v Praze a chtěl pokračovat studiem veterinární medicíny. Kvůli svému buržoaznímu původu ale nebyl na fakultu přijat. V padesátých letech tedy pracoval jako dělník na stavbě letenského tunelu. Podařilo se mu při tom úspěšně složit přijímací zkoušky na DAMU, a tak vystudoval herectví ve třídě Radovana Lukavského. Jeho spolužáky byli mimo jiné Jiřina Bohdalová či Luděk Munzar. Po absolutoriu v roce 1956 odstartoval svoji celoživotní pouť po divadelních jevištích Čech a Moravy.

Nejprve působil v oblastních divadlech v Hořovicích (1956–1958), Hradci Králové (1958–1961), Ostravě (1961–1966) a Olomouci (1966–1979). Jeho první rolí v olomoucké činohře byl Leonardo v inscenaci Lorcovy Krvavé svatby. V Olomouci působil až do konce roku 1979 a ztvárnil zde více než padesát rolí. Zahrál si hlavní postavy v inscenacích Don Juan, Život a dílo skladatele Foltýna, Tramvaj do stanice Touha, výrazné úlohy ztvárnil v inscenacích Žebrácká opera, Křišťálová noc, Strýček Váňa nebo v shakespearovských inscenacích Hamlet, Romeo a Julie či Večer tříkrálový.

Poté se na několik let stal hercem ve svobodném povolání. V roce 1986 se vrátil do stálého angažmá do Divadla Oldřicha Stibora (dnes Moravské divadlo) v Olomouci. Během této doby ztvárnil mj. Richarda III. či Jindřicha IV. Od roku 1990 byl v důchodu.

Díky mužnému vzhledu, mimořádnému charismatu a pohledné tváři začínal jako milovník, brzy se však vypracoval ke složitějším charakterním postavám a ztvárnil dlouhou řadu postav domácího i světového klasického divadelního repertoáru. Ať už to byl Stanley v Tramvaji do stanice Touha Tennessee Williamse, titulní postava v tragikomedii A. P. Čechova Strýček Váňa či lord Goring v komedii Oskara Wilda Ideální manžel. Na divadle jsem si zahrál všechno – od Romea až po Richarda III. Nekecám, tehdy jsem hrál skutečně jednu hlavní roli za druhou, jednu kládu za druhou..., řekl v jednom z nedávných rozhovorů.

Spolupracoval i s českým a slovenským filmem, televizí a rozhlasem. Točil už od poloviny padesátých let. Zahrál si poručíka Cardu v komedii režiséra Ivo Tomana Váhavý střelec (1956), závodníka v životopisném dramatu o legendárních lyžařích Bohumilu Hančovi a Václavu Vrbatovi Synové hor (1956) či dělníka a pilota Jendu v dramatu Nevěra (1956). Od té doby si do filmografie každoročně připisoval přinejmenším jeden další projekt. Známé je válečné drama Jindřicha Poláka Nebeští jezdci o československých pilotech ve Velké Británii z roku 1968, kde ztvárnil postavu pilota a kapitána letadla Pavla Kolára. Z ostatních celovečerních filmů jsou dnes známé Případ mrtvých spolužáků (1976), Setkání v červenci (1978), Pozor, vizita! (1981) či Skalpel, prosím (1985). Ve filmu vystoupil naposledy v roce 2009 v roli Pavlova otce v psychologickém dramatu Radima Špačka Pouta a ve stejném roce v menší roli ve snímku Tomáše Mašína 3 sezóny v pekle. Před televizní kamerou stanul naposledy v roce 2014 v seriálu TV Barrandov Stopy života.

Výrazné postavy ztvárnil též v televizních inscenacích a seriálech, zejména v ostravském studiu Československé televize. Radikální zlom v jeho televizní (a filmové) kariéře způsobil v roce 1975 úspěšný seriál Kamenný řád, historická rodinná sága z období první republiky a počátku druhé světové války, mapující těžký život na starobylém gruntu Poštulkových na severní Moravě nedaleko 'černé' havířské Ostravy. Matyáš v něm ztvárnil čeledína Žežulku, přezdívaného Jotidom, kterou považoval za nejvýznamnější roli svého života a podle níž mu tak oté říkali i jeho přátelé. Úspěch projektu a příval dalších nabídek ho přiměly k odchodu ze stálého divadelního angažmá. K jeho nejznámějším televizním rolím však asi patří postava televizního redaktora Ivo Holana, jehož ve dvou politicky motivovaných epizodách seriálu 30 případů majora Zemana sledovala kontrarozvědka. Hrál ale také v seriálu Synové a dcery Jakuba skláře či v sériích Dobrodružství kriminalistiky, Hříchy pro pátera Knoxe či Život na zámku.

V roce 1958 se oženil a po celý život žil s tanečnicí Věrou Benšovou, dcerou slavného architekta Adolfa Benše (zemřela v roce 2007), s níž měl dceru Alenu. Měl dva vnuky. (Více zde.)

Podle deníku Blesk, který jako první přinesl zprávu o jeho úmrtí, zemřel ve spánku v Domově pro seniory Hortenzie, kde ale pobýval jen krátce. Asi mozková příhoda, řekla oznámila hercova dcera. Úmrtí potvrdil šéf Herecké asociace Ondřej Kepka, který byl s Matyášovou rodinou v kontaktu. V poslední době měl údajně vážné zdravotní potíže.

(red)