Dnes a zítra
21.10 (ne) sk. NO 14:30

Boží mlýny

Drama s písněmi Jarka Nohavici

22.10 (po) sk. A 19:00

Ernani

»  Senioři -30%

Lyrické drama o čtyřech jednáních

Naše tipy
25.10 (čt) sk. - 19:00

Vzpoura nevěst

Láska je láska, ale řízek je řízek!

28.10 (ne) sk. - 19:00

Robin Hood

Klobouk s peřím, luk a kamizola, ale myslivec to není

29.10 (po) sk. - 19:00

Rodinná slavnost

Bavte se, nic se neděje

5.11 (po) sk. - 19:00

Kouzelná flétna

Opera ve dvou dějstvích

14.11 (st) sk. ST 19:00

Ernani

Lyrické drama o čtyřech jednáních

22.12 (so) sk. - 19:00

Louskáček

Baletní pohádkový příběh

30.12 (ne) sk. - 17:00

Othello

Vojevůdce, který podlehl žárlivosti

Zkrocení zlé ženy – Povedený baletní Shakespeare v Olomouci

Taneční aktuality.cz, 15.11.2017

Nemnoho dramatiků dosáhlo u choreografů takové obliby jako William Shakespeare (1564‑1616), jehož taneční adaptace se pravidelně objevují na repertoáru baletních souborů po celém světě. Převést příběh vystavěný na verbálním projevu do srozumitelného pohybového tvaru vyžaduje značný choreografický i vypravěčský talent. V průběhu transformace dramatického textu pro potřeby tanečního divadla často dochází k zásahům do původního příběhu, kdy se eliminují jeho vedlejší linky. Cit pro zacházení s dramatickou situací a případná přítomnost dramaturga jsou pro tento proces nezbytné.


V Olomouci se tento postup nepochybně podařil. Robert Balogh, vedoucí baletního souboru Moravského divadla Olomouc, spolu s dramaturgem Tomášem Lehotským literární předlohu značně seškrtali, redukovali počet postav i scén. Drželi se základní linie příběhu o dceři bohatého měšťana z Padovy, která se z nezkrotné dívky promění v milující ženu. Oproti nedávné adaptaci choreografa Jeana-Christopha Maillota (recenze zde www.tanecniaktuality.cz/zkroceni-zle-zeny-balet-plny-spirituality/) se tak v Olomouci nepokoušeli o žádný nový výklad nebo aktualizaci a komedii tradičně zasadili do kulis renesanční Itálie.


Balogh se v posledních letech k Shakespearovi opakovaně vracel (Othello, 2017, Romeo a Julie, 2014, Macbeth, 2009). V nové sezoně se rozhodl tragický trojlístek rozšířit o Shakespearův komediální titul, pro který vybral skladby Angličana Edwarda Elgara (1857‑1934). Asi nejznámější verzi baletu Zkrocení zlé ženy vytvořil v roce 1969 pro stuttgartský baletní soubor John Cranko na hudbu Domenica Scarlattiho v hudební úpravě Kurta-Heinze Stolze, úspěšně uvedenou i v Národním divadle v Praze v roce 2003.


Solidní taneční výkony


Tanečníci při druhé premiéře (4. listopadu 2017) rozhodně nezklamali. Kateřinu ztvárnila na první pohled éterická blondýnka Emily-Joy Smith, která i přes svůj křehký zjev v roli neurvalé hrubiánky zcela obstála. Do komplikovaných párových zvedaček se vrhala se vší vervou a svému horkokrevnému Petrucciovi se nehodlala vzdát jen tak lehce. V jejím prvotním pohybovém projevu se opakovaly nášlapy přes paty, flexovaná chodidla (pracoval s nimi už Cranko) nebo široké druhé pozice s otevřenými pažemi vyvěrající z jejího naturelu. Spolu s vývojem postavy od výbušné dračice po oddanou manželku se ostré linie ženských pohybů zjemnily. Energický Petruccio v podání Paula Olivera, který se rozhodl učinit z Kateřiny svou ženu za každou cenu, s ní zpočátku manipuloval jako s loutkou (hýbal s její hlavou i při souhlasu k sňatku). Snažil se přetrumfnout její neurvalý způsob vystupování, a tím se zároveň přiměl ke změně vlastního chování a přístupu k životu.


Z výtvarného hlediska využil kostýmní návrhář Roman Šolc symboliku barev a ústřední pár zahalil do plamenné červeno‑vínové. Zcela opačně vystupovala její sestra Bianca (Ana Gómez Salamanca) a její milý Lucentio (Benjamin Cook), kteří byli sladěni do klidnějších modrých odstínů. Oproti páru Kateřina‑Petruccio ovšem působili méně jistým dojmem, což mohlo být zapříčiněno premiérovou atmosférou. Biančiny nápadníky Gremia (Antonín Blahuta) a Hortensia (Michal Priessnitz) choreograf pojal coby zženštilé šlechtice, které zajímá především vlastní zevnějšek, a svému záměru přizpůsobil i jejich pohybové výrazivo založené na pitvorných gestech.


Tradiční baletní scénografie zásadně nepřekvapila. Zcela zbytečné je lpění na umělých koních používaných při příchodu nebo odchodu Petruccia na scénu, uvážíme-li, že pro posun děje jsou marginální. I přesto nabídl olomoucký balet řemeslně zvládnutou práci opřenou o solidní taneční i herecké výkony, za které se interpretům dostalo nadšeného potlesku vestoje.


Natálie Nečasová


15.11.2017