Repertoár uměleckého souboru Opera a opereta

Komická opera je uváděná v překladu pod názvem Takové jsou všechny, nebo též v doslovném překladu Tak to dělají všechny. Mozart operu zkomponoval na libreto Lorenza Da Ponteho, převzal ho ale až po předchozím neúspěšném Salieriho pokusu. V tomto tématu vycítil obrovský potenciál a vytvořil jednu ze svých vrcholných oper, založenou na účinném protikladu komorního a jednoduchého příběhu s nesmírně bohatým a propracovaným hudebním výrazem. Nejen samotné árie a ansámbly, patřící dnes neodmyslitelně mezi nejlepší operní „hity“ všech dob, ale také jejich promyšlená dramaturgie v rámci celku, jejich kontrast, logická i překvapivá návaznost činí z Così fan tutte stále živý klenot operního repertoáru. V roce 2019 slaví opera Così fan tutte 230 let od svého vzniku. Operu uvádíme v italském originále s českými titulky.

Skladatel zkomponoval dílo v letech 1896 - 1902 na vlastní libreto podle předlohy dramatu Její pastorkyňa od Gabriely Preissové. Jde o třetí Janáčkovu operu a průlomové dílo, ve kterém je již možno slyšet charakteristické znaky jedinečného skladatelova hudebního rukopisu. Její význam spočívá také v tom, že v celosvětovém měřítku jde o jednu z prvních oper složených na prozaický, neveršovaný text. Po dokončení Janáček nabídl operu Národnímu divadlu v Praze, které ji však odmítlo, což skladatel těžce nesl. Premiéra díla se tak uskutečnila v nevyhovujících podmínkách v roce 1904 v Brně, kde byla přijata s nadšením. V roce 1908 skladatel operu přepracoval. Teprve v roce 1916 se podařilo prosadit uvedení opery v Praze, podmínkou byly ale úpravy operního šéfdirigenta Karla Kovařice v instrumentaci díla, s nimiž Janáček nakonec souhlasil. Opera i zde sklidila obrovský úspěch a ještě za Janáčkova života byla uvedena v několika evropských metropolích. Dnes patří ke světovému opernímu repertoáru. Operu uvádíme při příležitosti 90. výročí od úmrtí Leoše Janáčka.

Populární český muzikál podle slavného francouzského humoristického románu Gabriela Chevalliera, brilantní satira na maloměšťácké mravy a pokrytectví. Je skandální kronikou malého městečka na jihu Francie v krajině vína Beaujolais, kterým hýbe postavení pisoáru v jeho centru. Nejde jen o „veřejné blaho“, ale především o předvolební tah. Obecní záchodek však rozdělí místní obyvatele na dva nesmiřitelné tábory. Skvělé písňové texty, nezapomenutelné melodie, ale i rvačka v kostele! To vše jsou Zvonokosy!

„Opereta nikdy nezemře. Umírají jen ti, kteří si s ní neumí poradit." – řekl jeden z velikánů tohoto hudebně-dramatického žánru Franz Lehár. Země úsměvů patří k těm operetám, kdy se divák vydá do divadla prožít příjemné chvíle s jasně vystavěným příběhem a s lehce zapamatovatelnými melodiemi. Zobrazuje dva odlišné světy, mezi kterými hledá svoje místo nejvíc opěvovaný jev v dějinách a tím je láska. V tomto případě jde o lásku vídeňské slečny Lízy a čínského prince Su-Čonga. Tato láska se potýká s tradičními předsudky, zákazy a doporučeními. Pohled na svět lásky je odlišný podle toho, či se naň díváme z východu, anebo ze západu. Ale téma lásky je v téhle operetě podané přece jen jinak než ve většině operet. Lehár se odchyluje od konvenčně veselého a nevázaného operetního finále, které je nahrazené nostalgickým závěrem. V Lehárovské Číně je to tak. I když se lásce nedaří, na tváři musí dále zářit úsměv, aby nikdo neviděl, že srdce krvácí.

Kouzelná flétna, to je "katedrála" s čistými tvary. Gotická tajemnost, schovaná ve stínu sloupů a pilířů, soch a oltářů. Při vstupu do této "katedrály" člověka ohromí její prostornost, která vyplývá z nekonečné fantazie hudby. Hudební jazyk Kouzelné flétny je zorganizovaný podle přísných zákonů, které čerpají ze zkušeností a tradic. Jak kdyby nám autor chtěl ukázat, že bez zákonitostí není nic - ani život. Láska, pokora a trpělivost. Tři slova symbolizující tóninu Es dur, která svými třemi B představuje Svatou trojici a je základní tóninou Kouzelné flétny. Tato slova jsou jakoby životní filozofií. Je těžké vyjádřit pocity či postoje k něčemu, co člověk považuje za božské nebo za Boží hlas promlouvající k člověku. Při poslechu této hudby si člověk musí uvědomit nekonečnost vesmíru a svoji malost. Dá se poslouchat se zavřenýma očima, o to intenzivněji s otevřenými při jevištním ztvárnění. Nikdo neví, s jakými úmysly Mozart Kouzelnou flétnu psal. Co všechno nám do své hudby zašifroval. Jestli existuje nějaký klíč, jako při čtení Kabaly, nebo je to jen zednářská symbolika, které byl Mozart účasten. Jedno je jisté - i při odhlédnutí od tohoto tajemna jde od geniální dílo, které zůstane navěky jako paprsek světla. Dílo vytvořené člověkem. Uvedením Kouzelné flétny si v roce 2016 připomeneme 260. výročí Mozartova narození a rovněž 225 let od světové premiéry opery ve Vídni.

Noc na Karlštejně, slavný český filmový muzikál, natočil režisér Zdeněk Podskalský v roce 1973 na námět stejnojmenné divadelní hry Jaroslava Vrchlického. Z filmu pocházejí některé velmi známé písně skladatele Karla Svobody a textaře Jiřího Štaidla v podání Waldemara Matušky a Heleny Vondráčkové. Soubor opery a operety Moravského divadla Olomouc nastuduje divadelní verzi tohoto klenotu české kinematografie v režii Dagmar Hlubkové, která již u nás režírovala velice úspěšný muzikál Sugar nebo operetu Ples v opeře.