Repertoár uměleckého sboru Opera a opereta

Jedna z nejoblíbenějších českých lidových operet. Původní hře o čtyřech obrazech Františka Ferdinanda Šamberka Podskalák z roku 1882 zajistily nehynoucí popularitu šlágry a hudební čísla nejslavnějšího českého písničkáře Karla Hašlera. Zábavný příběh lidové operety nás zavede do Podskalí, dnes už neexistující pražské osady na pravém břehu Vltavy, mezi jeho svérázné obyvatele. V operetě zazní oblíbené hity a evergreeny české hudby, jako jsou My jsme ti Pražáci, vltavská krev, Ta naše písnička česká, Za vodou, za vodou, před vejtoňskou hospodou, Až já půjdu do nebe a další.

V Cornevillských zvoncích, komponovaných na starý romantický námět, vytvořil R. Planquette jedno z nejvýznamnějších děl v žánru klasické francouzské operety, v němž navazuje na dílo velikána operety J. Offenbacha a tvůrčím způsobem ho rozvíjí. Největším kladem jeho operety je průzračná, melodicky jasná a svěží hudba. První uvedení Cornevillských zvonků v roce 1877 v divadle Foliés Dramatiques v Paříži mělo enormní úspěch a „Zvonky“ hráli 400 krát za sebou. Poté se opereta rozletěla do celého světa. My uvádíme Cornevillské zvonky teprve podruhé, a to 100 let po olomoucké premiéře v roce 1920.

Operu Lovci perel považují odborníci za druhou nejlepší v tvorbě G. Bizeta. Originální je použitím motivů indické etnické hudby a někdy bývá označována také jako "koloniální opera". V prostředí Cejlonu (dnes Srí Lanka) se odehrává příběh dvou přátel, kteří se kvůli jedné ženě stávají nesmiřitelnými nepřáteli. Barevná hudební instrumentace a exotický námět příběhu jsou znaky typickými pro evropský romantismus, ale nepochybně jsou atraktivní i dnes pro současné příznivce opery.

Komická opera je uváděná v překladu pod názvem Takové jsou všechny, nebo též v doslovném překladu Tak to dělají všechny. Mozart operu zkomponoval na libreto Lorenza Da Ponteho, převzal ho ale až po předchozím neúspěšném Salieriho pokusu. V tomto tématu vycítil obrovský potenciál a vytvořil jednu ze svých vrcholných oper, založenou na účinném protikladu komorního a jednoduchého příběhu s nesmírně bohatým a propracovaným hudebním výrazem. Nejen samotné árie a ansámbly, patřící dnes neodmyslitelně mezi nejlepší operní „hity“ všech dob, ale také jejich promyšlená dramaturgie v rámci celku, jejich kontrast, logická i překvapivá návaznost činí z Così fan tutte stále živý klenot operního repertoáru. V roce 2019 slaví opera Così fan tutte 230 let od svého vzniku. Operu uvádíme v italském originále s českými titulky.

Opereta měla premiéru 28. října 1858 v Paříži a žel nebyla přijata, jak autor očekával. Diváky těšily Offenbachovy půvabné melodie, kostýmy i scéna, ale senzace se nekonala. Zázrak se stal po uveřejnění kritiky v tisku, která u lidí probudila zvědavost, a dílo pak zažilo neskonalý úspěch. Orfeus se doslova rozlétl do celého světa. Základní podstatu Offenbachovy parodie tvoří zkarikování antické legendy, přičemž hlavní účinek nespočívá na slovních vtipech, ale opírá se o komické situace, které vznikají střetem rozličných charakterů. Autor si dělá legraci z uznávaných pravidel kterékoli doby. Proto se dají v Orfeovi v podsvětí najít aktuální aspekty veřejného dění. Nejznámější hudební číslo je takzvaný Pekelný kankán, v originálu Galop infernal, z druhého jednání. Navíc se zde objevuje mnoho hudebních citací: francouzská národní hymna, árie Che farò senz 'Euridice (Když jsem Euridyku ztratil) z Orfeo ed Euridice od Christopha Willibalda Glucka nebo téma fugy od Johanna Sebastiana Bacha.

Skladatel zkomponoval dílo v letech 1896 - 1902 na vlastní libreto podle předlohy dramatu Její pastorkyňa od Gabriely Preissové. Jde o třetí Janáčkovu operu a průlomové dílo, ve kterém je již možno slyšet charakteristické znaky jedinečného skladatelova hudebního rukopisu. Její význam spočívá také v tom, že v celosvětovém měřítku jde o jednu z prvních oper složených na prozaický, neveršovaný text. Po dokončení Janáček nabídl operu Národnímu divadlu v Praze, které ji však odmítlo, což skladatel těžce nesl. Premiéra díla se tak uskutečnila v nevyhovujících podmínkách v roce 1904 v Brně, kde byla přijata s nadšením. V roce 1908 skladatel operu přepracoval. Teprve v roce 1916 se podařilo prosadit uvedení opery v Praze, podmínkou byly ale úpravy operního šéfdirigenta Karla Kovařice v instrumentaci díla, s nimiž Janáček nakonec souhlasil. Opera i zde sklidila obrovský úspěch a ještě za Janáčkova života byla uvedena v několika evropských metropolích. Dnes patří ke světovému opernímu repertoáru. Operu uvádíme při příležitosti 90. výročí od úmrtí Leoše Janáčka.

Opera Don Pasquale patří k Donizettiho pozdním pracím, psal ji již jako vyzrálý autor (a napsal ji za pouhých 11 dní!). Je typickým představitelem opery buffy založené na prvcích commedia dell'arte. Artistně a fraškovitě vyhrocené situace vedou k účinným scénám, plným humoru a vtipu, vokální partie vyrůstají ze zpěvní virtuozity a ostatní hudební výstavba je především prostředkem k dosažení komického efektu. Základním motivem Donizettiho opery jsou trable, které postihnou letitého starého mládence, pokud se chce oženit s mladou dívčinou. V opeře se objevuje několik brilantních árií a známé duo pro baryton a bas.

Ve starém zpustlém mlýně žije Hastrman s Ježibabou. Celé dny a noci tráví zlomyslným pošťuchováním a utahováním si jeden z druhého. Není divu, vždyť oba za ta léta už dávno zapomněli tajemství roztodivných čar a kouzel, a hádky a naschvály jsou jejich jediným potěšením. Jednoho dne se však do mlýna vypraví kurážná dívka Anička, aby tu objevila zázračný poklad, po kterém touží i obě popletená strašidla. Ta se samozřejmě ztrátě čarovné truhličky brání všemi možnými způsoby, a nebýt důvtipu a odvahy Aničky, kdo ví, jak by to nakonec se všemi dopadlo. Pohádka o líných strašidlech patří k nejoblíbenějším pohádkovým hrám, které se v posledních desetiletích na divadelních prknech objevily. Je to především zásluha vtipných textů, bláznivých a nečekaných situací a především krásných a melodických písniček, které si děti mohou zazpívat společně s postavami našeho příběhu.