Historie souboru balet

Baletní soubor Moravského divadla v Olomouci má bohatou uměleckou historii i současnost. Jeho vysoká profesionální úroveň dává možnost uvádět různorodá díla zahrnující klasický repertoár, díla neoklasická  i moderní choreografie.

Balet olomouckého divadla byl od roku 1920 do roku 1945 součástí opery. Zpočátku byly samostatné baletní tituly uváděny zřídka – např. Královna loutek (1921), Legenda o Josefovi (1927) a Nikotina (1931). Do konce války se v jeho čele vystřídalo několik baletních mistrů: Václav Fabián, Bohumil (Loris) Relský, Josef Judl, Vladimír Smetana, Jaroslav Häusler, Slavibor Jindřich a Marie Zavadilová. Repertoár sestával z klasických i nových titulů (Labutí jezero, Slovanské tance, Nikotina, Zlomené srdce, Coppélia ad.).

V poválečných letech získal soubor samostatnost a při uvádění vlastních premiér a služební povinnosti v opeře a operetě se stává nejvytíženějším baletním souborem v republice. V souboru se objevují významné osobnosti – za šéfování Lorise Relského v letech 1945 – 49 byly uvedeny balety Šeherezáda, Labutí jezero, Pan Twardowski, Skříňka hraček. Do roku 1952 byl šéfem Josef Sokol, který se zaměřil na tituly domácí provenience – Pohádka o Honzovi, Filosofská historie, Krysař, Nikotina, Karneval a Viktorka. Ladislav Hunka (1952-55) připravil premiéru Soli nad zlato a Miloslav Lipinský (1954-56) Krále Lávru, Spící krasavici, Les petit riens.

Zásadní přelom soubor zažívá nástupem Rudolfa Macharovského (1956-59), který uvedl balety Gajané, Giselle, Petruška, Komediantská pohádka a zvláště pak  za dlouhé éry šéfování Josefa Škody (1960-77). Škoda stabilizoval soubor a pravidelně studoval dva tituly v sezóně. Za 17 let mohli návštěvníci divadla vidět balety Labutí jezero, Romeo a Julie, Popelka, Milá sedmi loupežníků, Doktor Faust, Pavouk křižák, Hanácké tance, Kamenný kvítek, Pierot. Výraznými sólisty byli J. Šlezingrová, E. Jahodová, J. Šafránková, K. Pelzerová, J. Bíbrlík, E. Smetana, J. Sekanina. V letech 1977-85 vedl soubor Karel Jurčík (Podivuhodný mandarín, Carmen) a Emil Smetana (1985-87). V té době působí v souboru jako choreograf Robert Balogh (Dům Bernardy Alby, Pták Ohnivák, Čtyři poslední písně ad.). V roce 1986 uvedl soubor originální balet na hudbu L. Austerové Tiina v choreografii Ülo Vilimaa. Dramaturgie Petra Velety (1987-1990) se zaměřovala na taneční ztvárnění děl vážné hudby – např. Z časů Holbergových, Beethovenova VII.symfonie, Radúz a Mahulena aj.). Po Viktoru Malcevovi (1990-91) se ujala postu šéfa souboru Kateřina Pelzerová. V choreografii J. Kyseláka byl uveden klasický balet Marná opatrnost – v roce 1992 byla inscenace vyhlášena jako nejlepší celovečerní balet na inscenační přehlídce.

Od roku 1993 vedl olomoucký balet Jiří Sekanina. Ten soubor doplnil ruskými tanečníky a jako choreografy zval hosty: Jiří Kyselák připravil mj. Giselle (1995, 2008), Hoffmannovy povídky (1996), Dona Juana a Šeherezádu (1997), Svěcení jara (1999), Dona Quijota (2003), Maškarádu (2006), Marnou opatrnost (2007); Marta Drottnerová a Jiří Blažek nastudovali Esmeraldu (1994); Zdeněk Prokeš Manon (1997), Robert Balogh Carmen (1999 a 2005), Dům Bernardy Alby (1999), Romeo a Julie (2000), Amadeus (2004), Queen (2007), Macbeth (2009); Igor Vejsada The Beatles (2007); Libor Vaculík Slovanské dvojzpěvy (2004), Edith – vrabčák z předměstí (2003), Královna Margot (2008). Sólisté baletu byli několikrát zastoupeni v širších nominacích pro udělení Ceny Thálie – Valerij Globa, Ivo Jambor, Lena Iliina a Renáta Mrózková. Ta navíc získala na jaře roku 2009 cenu Philip Morris Ballet Flower Award „Poupě baletu“.