Dřív jsem chtěla do cirkusu, říká Vlasta Hartlová

5 plus 2, 14.4.2022

Vlasta Hartlová stála poprvé na jevišti ve třinácti letech, kdy zpívala v opeře Turandot. Po studiu na JAMU v Brně nastoupila do angažmá v šumperském divadle. Třicet let je však její domovskou scénou Moravské divadlo Olomouc.


V Moravském divadle v Olomouci si minulý měsíc užila premiéru hra Hraběnka, kde se hlavní ženské role s grácií ujala Vlasta Hartlová. Herečka, ale i choreografka a režisérka, která deset let vedla přerovské amatérské divadlo Dostavník, jehož soubor dvakrát dovedla na prestižní divadelní přehlídku Jiráskův Hronov.

Hartlová také hostovala v šumperském divadle nebo i na jevišti v Uherském Hradišti.

V současnosti se už ve volných chvílích věnuje hlavně svému manželovi, pejskovi a oblíbené zahradě.

Jak jste se dokázala vžít do zatím poslední role hraběnky Elizabeth Anny Marie z Lansdorfu a Scheibergu?

V první řadě by si měl herec poslechnout režijní záměr, vědět něco o době, ve které postava žije, a pak už vše záleží na souhře režiséra a herce.

Lišila se nějakým způsobem vaše příprava na roli hraběnky v komunistických časech od jiných dramat?

Hraběnka se od bývalých postav, které jsem v poslední době hrála, lišila nejen žánrově, v chování, ale také třeba i ve způsobu chůze či držení těla.

Jedná se tedy o náročnou postavu?

Náročnost této postavy byla v ukázněnosti projevu, zachovávání si dekoru, ve snaze nikdy nesklouznout do běžné konverzace, nereagovat na kolegy tak, jak je tomu běžně. Vždyť Elizabeth je šlechtična s přísným vychováním a dodržením všech pravidel tradujících se mezi urozenými lidmi od generace ke generaci. Neskromně přiznávám, že jsem se s Elizabeth skamarádila. Naučila mě, že i dáma se svým projevem může být nejen vtipná, ale může i rozběsnit své okolí. A kromě věku máme stejný i vrozený smysl pro ironii, humor, sarkasmus.

Jak se Vám hraje po boku Lukáše Červenky?

Lukáš Červenka je profík se vším všudy. Už jsme měli možnost se poznat v jiných žánrech, ať to byla pohádka Královna Koloběžka první, či komedie Splašené nůžky nebo Nedotknutelní. Myslím si, že věk není rozhodující, aby si herci rozuměli a měli na sebe stoprocentní spoleh.

Jak vzpomínáte na minulý režim?

V inscenaci Hraběnka se jedná o rok 1958 a já si díky bohu na tu dobu nepamatuji, měla jsem pět let a byla jsem od rodičů chráněna od všech nepravostí.

Role hraběnky byl dárek ke třiceti letům, které jste v Moravském divadle Olomouc odehrála, jak řekl ředitel David Gerneš...

Děkuji panu řediteli a celému týmu za tento dar. Nevěděla jsem to až do generálek. Přesto chci říct, že každou roli hraji zodpovědně a vždy jsem ráda, že mohu přispět k dobrému výsledku.

Čím si vás Moravské divadlo získalo, že jste mu tak dlouho věrná?

Jsem Olomoučanka, narodila jsem se na Bělidlech, udělala jsem si jenom pauzu čtyři roky na JAMU v Brně a šestnáct let v Severomoravském divadle v Šumperku. Vrátila jsem se domů, kde mám velké přátelské zázemí. A kromě toho zastávám přesvědčení, že všude jsou diváci, kteří se chtějí bavit, smát, plakat, je mi jedno, jestli hraji tam, či jinde.

Změnila Elizabeth váš život?

Zatím jsem nic nezpozorovala. Jsem herec, který musí umět zahrát i vraha.

Chtěla jste vždy hrát divadlo?

Dřív jsem chtěla do cirkusu, pak dělat choreografie krasobruslařům a až vůně divadla ve mně vzbudila tu obrovskou touhu stát na jevišti a buď hrát, nebo zpívat v opeře. První impulz byla má nemocná sestra. Nechtěla jsem vidět, jak se rodiče trápí, snažila jsem se je za každou cenu rozveselit, aby přišli na jiné myšlenky. Určitě chci zmínit dědečka, který hrával se Sokolem pro děti loutkové divadlo a já byla týden co týden ve styku s tou němou tváří a dívala se, jak ožívá. Byl to pro mne velký zázrak – a tam to asi vše začalo.

Když zrovna nejste v divadle, čemu se věnujete?

Mám zahradu, pejska, manžela a jedno vnouče. Nemám pocit, že bych se ve svém volném čase nějak nudila. Relaxuji, kde jen můžu.


Adéla Václavíková


20.4.2022