Na Sluhu dvou pánů se bude chodit dlouho, podobný hit tu nebyl roky

30. 10. 2013 / Napsali o nás
Dlouhý potlesk ve stoje ukončil páteční premiéru Sluhy dvou pánů. A ukázalo se, že předpovědi se vyplnily. Tohle je jednoznačný hit. Ať prominou ostatní tvůrci, ale může za to hlavně představitel hlavní role. Romana Vencla by si měli v divadle hýčkat zlatem. Jeho Truffaldino může být miláčkem publika mnoho sezon.

Moravské divadlo má jednoznačný hit. A opět je za ním mimořádný komediální talent Romana Vencla. Ale popořádku. Šéf činohry Michael Tarant měl jasno, kdo bude vychytralého sluhu Truffaldina hrát a bulharský režisér Nikolaj Penev, který inscenaci s olomouckými herci nastudoval, mu brzy dal zapravdu. Ve Venclovi, který je sám zkušeným dramatikem, stojícím například za kasovním trhákem Když se zhasne, našel nejen dokonalého Truffaldina, ale také spoluautora. Oba už na tiskové konferenci přiznali, že autorský vklad je značný, neboť původní Goldoniho text by dnešnímu divákovi už nic neříkal. A své dialogy si upravili i ostatní herci. Bez napínání: vyšlo to na výbornou.

Řečeno sportovní terminologií, Vencl skóruje už v nulté minutě. Ještě než se rozevře opona, objeví se přímo mezi diváky, vybere si oběti a důkladně je pozuráží. Ale dotyční mu to odpustí, neboť i oni se svíjejí smíchy. Takzvané práce s publikem je tu hodně a komu v divadle vadí interakce, měl by raději zvolit sedadlo na balkoně. Bezpečno totiž není ani v lóži, odkud byla na premiéře vyvedena na jeviště "nastrčená" inspicientka, při dalších reprízách už ale mohou být tvůrci odvážnější.

Má to šťávu a Vencl je okamžitě miláčkem publika. K atmosféře přispívá i mnoho prvků, na tomto jevišti hodně novátorských. Třeba skoro komiksová scéna se stínovým divadlem, která jako by hledala inspiraci v nedaleké Tramtarii a překvapivě výborně funguje i na mnohem konzervativnější publikum. To ostatně odpouští i fórky občas se potácející na hodně tenké hraně vulgarity, kam ale nesklouznou. Přestože se ocitáme v Benátkách kdesi v sedmnáctém století, za siluetou katedrály svatého Marka tu prosvítá panorama Šantovky a zmatený Truffaldino vytahuje z modré obálky volební lístky a ptá se skoro shakespearovskou otázkou: "K čemu to je?" Aktuálních narážek je tu celá řada. 

Důvodem, proč to celé skvěle funguje, je bezesporu Truffaldino Vencl. Ať ostatní prominou; přestože slabých výkonů tu není, o olomouckém Sluhovi dvou pánů se ale bude mluvit jako o one man show. Přestože je to hlavně sranda, vidíte, že ten člověk potí krev a že si to nesmírně užívá. Dokáže stoprocentně prodat své charisma a zkušenosti. Kdybychom se pohybovali v prostředí fotbalové ligy, vyvažovali by ho zlatem. To bohužel ve světě umění neplatí, přesto by se v olomouckém divadle měli hodně snažit, aby jim tenhle mimořádný talent neutekl. Protože se konečně objevil někdo, na koho se takzvaně bude chodit. To už tu léta nebylo.

Režiséru Penevovi se ale podařilo vytvořit nesmírně kompaktní dílo, možná i proto, že (a jsou to jeho slova) olomoucká činohra je nyní ve výborné kondici. Výborná je Tereza Richtrová i Vojtěch Lipina coby Beatrice a Florindo. Nesmírně zábavná je Vladimíra Včelná jako komorná Smeraldina, která si sice trochu šlape na jazyk, ale přesto i ona najde svou lásku (patos se v komedii smí). Půvabné je i italské duo Clarice a Silvio v podání Lenky Kočišové a Tomáše Krejčího; jejich svahilská italština ve stylu "...deprimanto, parchanto, Berlusconi, Mussolini…" probouzí salvy smíchu. Korunu tomu nasazuje výborná živá kapela pod vedením Filipa Tailora.

Snad jen jediná výtka. Možná je to moc dlouhé. Přestávku zejména prostatikové vyhlížejí pauzu už velmi netrpělivě a druhá půlka už zdaleka nesype tak svižně. Není to vůbec střihem, ten je precizní a scéna střídá scénu. Jen je toho prostě trochu moc. Ale to je jen malá vada na kráse. Vlastně to nemá moc cenu rozebírat. Premiérové publikum tleskalo ve stoje. (Opravte mě, ale to jsem u olomoucké činohry nezažil už mnoho let. ) Pokud chcete v téhle době plné hodně špatných vtipů důkladně pročistit hlavu, zajděte do divadla na Sluhu dvou pánů. Stojí to vážně za to.

Jan Procházka

Olomouc.cz, 29.10.2013