Krobot, který byl kmenovým režisérem Národního divadla a uměleckým šéfem Dejvického divadla v Praze, nad olomouckou nabídkou nejprve váhal. Většinu toho, co chtěl na jevišti uvést, se mu podle jeho slov podařilo už v Dejvickém divadle.

„Když jsem nějaký čas nabídku zvažoval, tak jsem si pro sebe sečetl, že Vladimíra Körnera mám velmi rád, známe se i osobně. Je upřímný a nekompromisní. Na věci nahlíží bez myšlení na diváka, bez toho, aby to mělo úspěch. Je docela těžko stravitelný tím, že si nedělá žádné servítky. Pro mě je velmi zajímavý,“ vysvětluje Krobot, proč nakonec kývl. Roli sehrál i jeho vztah k Olomouci a sté výročí zdejšího divadla, které oslavilo loni.

Körnerova novela z roku 1973 vypráví příběh mladičké Ulriky, která se po skončení druhé světové války stane společně se svým opileckým otcem a jeho německou milenkou zajatkyní werwolfů. Podle tvůrčího týmu inscenace je téma stále aktuální. „Stejně jako tenkrát se i dnes můžeme setkat s lidmi, kteří svou bezmoc skrývají za hrubost, cynismus a agresivitu. I dnes se člověk cítí opomíjený a bezmocný, snadno přimkne k nějaké autoritě, k vůdci, který za něj rozhoduje a také v jistém smyslu přebírá odpovědnost. I v současnosti může být pohodlnější se nechat vést, přebírat cizí postoje a následovat někoho, kdo nám předkládá zdánlivě jednoduchá řešení,“ sděluje dramaturg Lubomír Smékal, který se také podílel na dramatizaci novely.

Navzdory bezútěšnému ladění příběhu slibují tvůrci i odlehčení a humor. „V představení je málo slov, ale hodně se toho děje. To nám dává příležitost vidět scény v paradoxech nebo dokonce humorných souvislostech. Snažíme se, aby náš příběh nebyl ryze tragický, ale také milosrdný,“ podotýká Krobot.

Habiger je spíš zoufalec než záporák, míní jeho představitel

Postavu polosirotka Ulriky ztvární Daniela Klevetová, která kvůli roli odbíhala do divadla z mateřské dovolené. Na nabídku kývla okamžitě. „Ulrice je patnáct let, a kdyby se potkala se svou vrstevnicí z dnešní doby, tak ji strčí do kapsy, protože je neskutečně vyspělá,“ popisuje Klevetová svou roli, v níž s ní alternuje Kristína Jurková.

V roli jejího otce, sedláka Habigera, se představí dva hosté: Miroslav Etzler a Zdeněk Julina. „U Habigera se alkoholismus spojuje se zbabělostí, permanentním strachem, nedůvěrou v sebe sama. Tvrdím, že Habiger je spíš zoufalec než záporák. Jeho jednání je důsledkem zoufalství, vnitřní prázdnoty a beznaděje,“ přibližuje Etzler, který se s režisérem Krobotem opakovaně setkal při svém působení v pražském Národním divadle. Pro dlouholetého člena zlínského Městského divadla Julinu je záporák Habiger další zajímavou hereckou výzvou. „Je to člověk, který se neštítí vůbec ničeho a udělá cokoliv, z čeho bude mít prospěch. Záporné postavy mají výhodu v tom, že se lépe hrají. Já si asi kladnou postavu v životě nezahraju, nikdy jsem nehrál žádného prince, ale v záporácích jsem zběhlý a baví mě je ztvárňovat,“ svěřuje se Julina.

Premiéra inscenace Zánik samoty Berhof byla původně naplánována na září loňského roku a měla být uvedena v jubilejní sté sezoně Moravského divadla v Olomouci. Kvůli pandemii koronaviru však musela být odložena na letošní podzim. „Báli jsme se, že kvůli vytíženosti pana režiséra nebude možné termín posunout a o tuto jedinečnou spolupráci přijdeme. Ovšem pan Krobot je opravdu profesionál s velkým P. Vyšel nám vstříc, udělal si na nás čas a vklínil nás mezi své ostatní projekty,“ vyzdvihuje umělecký šéf činohry Roman Vencl.

Pod taktovkou Krobota Novelu Vladimíra Körnera předvede soubor činohry pod vedením režiséra Miroslava Krobota (na menším snímku). Na jevišti se objeví i (zleva) Roman Vencl jako Karleman, Marek Pešl jako Erich a Michaela Doleželová coby Salome. 

Petra Černobilová